Článek
Velmi dobrým příkladem je právě Kikimora. Sapkowski z ní udělal víceméně hnusného hmyzáka, který žije v bažinách a na podobných opuštěných místech. Vytváří kolonie podobné těm mravenčím nebo termitím a víceméně nemá na práci nic jiného než napadat pocestné. Jenže skutečná Kikimora má k tomuhle obrazu opravdu pořádně daleko.
Jaká byla pravá slovanská Kikimora
První zmínky o ní se objevují už v 8. století a od té doby straší po chalupách, lesích i lidských hlavách, jak nám dokazuje moderní literatura. Podle starých představ šlo o ženského démona, který vznikl z duší nepokřtěných dívek, případně jako potomek ohnivého hada. Ať tak či tak, zní to divoce a ani jedno rozhodně nevěstilo nic dobrého, ale tehdejší lidé prostě měli pro podobné bytosti slabost, takže jim to vlastně nijak divné nepřišlo.
Samotné jméno nejspíš pochází z ugrofinských jazyků a označuje strašidlo připomínající svým vzhledem ze všeho nejvíc hubenou, shrbenou stařenu. Druhá polovina jména „mora“ pak jasně napovídá, že máme co do činění s nočním duchem, zlým snem nebo tlakem na hrudi. Koneckonců, zlé noční můry znaly ještě naše babičky.
Domácí Kikimora a život za pecí
V Chorvatsku a Srbsku se zase vyprávělo, že se Kikimora schovává za pecí nebo kamny. Je to vlastně takové domácí strašidlo. Ale není to žádný otloukánek, co vám doma zpřevrací kredence. Naopak. Po setmění prý vylézá ze svého úkrytu ven, dusí muže ve spánku a ostatním lidem vnuká nepěkné myšlenky.
Když se doma něco pokazilo, slepice přestaly nést nebo se rodina rozhádala na nože, bylo jasno. Za vším bylo třeba hledat právě Kikimoru. Zajímavé ale je, že neškodila všem. Měla slabost pro slepice a údajně ji uklidňovalo předení a tiché domácí práce. Ani prostředí bez hádek jí neprospívalo, v takovém případě ztrácela síly.
Ovšem vedle domácí verze existovala i Kikimora lesní. Ta se zdržovala hlavně u bažin a mokřadů, kde lákala pocestné z cesty podobně jako bludička. Snad tady někde získal Sapkowski svou inspiraci, ale jako správný autor si ji přetvořil k obrazu svému. Kikimora mohla mít na svědomí pár utopenců, ale určitě nepřepadávala karavany a nenechávala pocestné zhynout pod svými nelítostnými drápy.
Jak se Kikimory zbavit a přežít bez úhony
Ale neklesejte na mysli – mám pro vás i dobrou zprávu. Nepotřebujete totiž Zaklínače pro to, abyste se tohohle nehezkého strašidla zbavili. Tedy alespoň toho domácího (o tom, jak porazit lesní formu Kikimory, se ve starých bájích nemluví – jen o tom, jak se jí vyhnout). Proti té domácí ale přece jen existovala obrana. Když se v domácnosti uklidnily vztahy, zmizely hádky a zavládl klid, Kikimora neměla kde brát sílu na to, aby škodila lidem. Buď si tedy sbalila svoje saky paky a šla škodit jinam, nebo se (v tom lepším případě) dokonce proměnila v ochránkyni domu. Trochu jako když si udobříte protivnou tchyni. Někdy to zkrátka funguje.
V podobném duchu se o ní zmiňuje i film Ballerina ze světa Johna Wicka. „Ve slovanské mytologii je Kikimora duch, který žije ve stínech,“ říká se v něm doslova. „Pro ty, kteří mají v srdci temnotu, dokáže být pomstychtivá. Ale pro nevinné se může stát ochránkyní. Záleží jen na tobě, jak se rozhodneš.“ A co vy? Co by se stalo s vaší Kikimorou, kdyby si hověla v domě za pecí?
Zdroje info:
