Článek
Gorily v pražské zoo jsou českými zvířecími ikonami. Nebojíme se to napsat. Vždyť se stačí podívat na to, jak velké zástupy fanoušků mají na sociálních sítích a jaký zájem vyvolá každý článek o nich. A také na to, jak okamžitě zmizí speciální zážitek, který Zoo Praha nabízí. Mám na mysli ten s gorilí tematikou, aby se tak řeklo.
Setkání u goril bylo hned fuč
Mám na mysli Setkání u goril, na které se můžete v pražské zoo vydat. Probíhá od jara do října (to kvůli chřipkové sezóně, protože mezi gorily opravdu žádný moribundus zanést nechcete) a i když jsem si vypsání nových termínů hlídala, stejně na mě vybylo až to poslední na konci října. Prostě abrakadabra a gorily byly fuč – pokud jste neměli dost rychlou klávesnici a prsty. Ale stálo to za to.
Nahlédnout do gorilího zákulisí bylo moc fajn a člověk se tam dozvěděl vážně zajímavé věci. K samotným gorilám jsme se nedostali – to právě kvůli zmíněným nákazám. Celou dobu jsme také museli mít roušku, stejně jako ošetřovatelé. Ti ke svým svěřencům ani jinak nechodí. Ale mohli jsme se dívat alespoň přes sklo – a že bylo na co.
Vrchní chovatel Martin Vojáček v zázemí rezervace Dja
Kisumu jako požehnání pro pražskou zoo
Setkání proběhlo v rezervaci Dja a jejím okolí, tedy u nové skupinky pražských goril, aby se tak řeklo. Richard, který se už nemůže dále rozmnožovat (jeho gen je totiž už v populaci hodně zastoupený), a další samci nevhodní do chovu už totiž nějakou dobu bydlí jinde. Ale o nich zase někdy příště.
„Naší“ gorilí skupince velí samec Kisumu. A dělá to zatraceně dobře. V pražské zoo je vlastně nováčkem. Na svět přišel 27. května 1997 v Zoo Hellabrunn v Mnichově. Jeho rodiči byli gorilí samice Sonja a samec Roututu. A podle koordinátorů chovu bylo už od mládí jasné, že z něj roste silná a sebevědomá osobnost. V roce 2004 byl proto přesunut do mládenecké skupiny v rakouském Schmidingu, aby se otrkal, aby se tak řeklo. A povedlo se. Dospěl tu v respektovaného samce. Není divu, že si ho vyhlédl evropský koordinátor chovu jako náhradníka za legendárního pražského Richarda.
Pro statného goriláka není tenhle boxík nic moc. Drobná Duny měla dvakrát větší (vykukuje v pozadí)
Kisumu se měl zkrátka a dobře stát vůdčím samcem zdejší rodinné skupiny goril. Což ale bohužel nebyl nijak lehký úkol – po oddělení Richarda totiž panoval ve skupině poměrně velký zmatek a napětí. Ani tak ale nebylo možné nic uspěchat. Kisumu proto strávil první dva týdny odděleně, aby si zvykl na nové prostředí, pachy i zvuky.
Zhruba po týdnu se k němu připojila samice Duni, dcera naší slavné gorily Moji. Ta dorazila ze španělského Cabárcena armádním letounem CASA. V rezervaci Dja na to mysleli už předem. V zázemí totiž vybudovali unikátní spojovací tunel, v němž se mohly nejdříve seznámit obě nové gorily. Následně se dal prodloužit až k mřížím běžného výběhu, takže se staří i noví členové mohli bezpečně poznávat přes mříže. A až v samotném závěru přišlo na řadu samotné spojování. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Kisumu dorazil v miniboxu. Rakušané to úplně nedomysleli
Cestou k onomu tunelu jsme míjeli oba přepravní boxy, v nichž k nám obě nové gorily dorazily. Je tu ale patrný značný nepoměr. Drobná Duni totiž dorazila ve dvakrát větším boxu než Kisumu. Ten se podle slov Martina Vojáčka ve svém boxíku skoro mačkal.
Dole unikátní spojovací a seznamovací tunel, nahoře gorilí hračky
Za všechno mohla chyba v rakouské zoo. A bohužel už pořádně stará. V pavilonu, ve kterém byli gorilí samci umístěni, totiž měli jednoduše a prostě moc malé dveře. Aby se dal dovnitř strčit větší přepravní box, museli by část pavilonu vybourat. A tak Kisumu dostal doslova přepravní minibedničku. Byla to totiž lepší varianta, než ho stresovat uspáváním a další manipulací. Koneckonců, do Zoo Praha to měl jen pět hodin, takže to „bylo v klidu“, pokud budu citovat vrchního chovatele. To Duni to měla ze Španělska přece jen trochu dál.
Kisumu jako gorilí celebrita
A jak vlastně celé spojování dopadlo? Mnohem líp, než by kdokoliv čekal. „Naše holky byly tak nadšené, že mají nového samce, že si dva dny vůbec nevšimly, že jim tam přibyla i nová samice,“ okomentoval to Martin Vojáček. Duni se tak do stávající skupiny zařadila překvapivě hladce. Mimo jiné i proto, že Kisumu si dokázal prakticky okamžitě sjednat pořádek. A jde mu to dodnes. Lepšího Richardova náhradníka bychom si pro pražskou zoo nejspíš ani nemohli přát. Koneckonců, mláďata Gaia a Mobi jsou toho jasným důkazem.
Zdroje info: Autorský text
Návštěva zážitkového programu Setkání u goril
Ryšavý knihovník a další zápisky ředitele zoo, Miroslav Bobek, Universum 2022
