Článek
Když jsem se jako dítě poprvé dostala se školním výletem do zahraničí, konkrétně do Rakouska, byla jsem z toho celkem slušně u vytržení. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než se postavit doprostřed nějakého vídeňského náměstí a z plných plic zařvat na celé kolo něco neslušného. Teze byla, že mi tu stejně nikdo nerozumí. Tenkrát to možná byla pravda – nebo mě prostě všichni nechali být… No ale určitě bych na to nespoléhala.
Ta má, ale…
Další pěkný zážitek máme z Německa. Naštěstí nebyl tak úplně náš, ale i tak stál za to. Seděli jsme v jedné kavárně a vedle nás partička puberťáků. Čechů, jak jsme vzápětí zjistili. Obsluhovala nás opravdu krásná servírka – taková trošku krev a mlíko, což klučiska nezapomněla patřičně peprně komentovat. Hlášky jako „Ta má ale pěkný kozy“ nebo „Tu prdelku bych si dal líbit,“ patřily k těm slušnějším.
Servírka s nimi celou dobu komunikovala anglicky – o to víc byli šokovaní při placení. „Budete to chtít dohromady, nebo zvlášť?“ vybafla na ně. Nikdy jsem neviděla pět lidí tak rychle zrudnout. Něco vykoktali, zaplatili dohromady a jak jsme to s manželem počítali, přišla si slečna asi na tisícovku dýška, když to přepočítáme na naše. A počítám, že kluci jsou poučení doživotně.
Pozor si dejte i ve vlaku
Další pěkný zážitek máme nedávno z českého vlaku. Jeli jsme pěkně z Prahy domů po krásném výletu. O dvě řady dál si sedl postarší pán a vedle něj po chvíli cestující s asijským původem. Byla vcelku podobná naší slavné Chilli. Za celou cestu česky nepromluvila ani slovo, a když někam telefonovala, spustila po svém (asi korejsky, ale ruku do ohně bych za to nedala). Ta pravá legrace ale nastala teprve ve chvíli, kdy vystupovala.
Posbírala se, vstala a vyrazila do uličky. A jakmile se k pánovi otočila zády, zaculil se jako sluníčko, rozhlédl se po spolusedících a žoviálně prohlásil: „Celou cestu vedle mě seděla a stejně neuvařila.“ Načež se jmenovaná otočila a stejně sladce odpověděla: „Ode mě by vám stejně nechutnalo.“ Pán zrudnul, celý vagón se začal smát a slečna odkráčela k východu. Něco takového prostě nevymyslíte, to se musí zažít.
