Článek
Bylo to stejné jako vždycky. Na večírku se probíralo kdeco a čím víc měli lidé upito, tím choulostivější témata se řešila. Anebo taky ta úplně pitomá – to když se do partičky přimíchají lidičky z účtárny, kteří mají z nějakého důvodu potřebu řešit jen a jen peníze.
Já jsem si díval, kolik bereš
Odpálkovat je úplně nemůžete – nebo tedy vlastně můžete a měli byste. Protože já to tentokrát fakt udělal špatně. On se totiž ke mně přimotal Jarouš s takovým nevinným dotazem: „Hele, já jsem viděl, kolik bereš. Proč furt jezdíš tou starou feldou? Vždyť máš na lepší. Mizerně to reprezentuje firmu, víš?“
„Kdybych chtěl, mohl bych mít třeba jaguára, dej mi pokoj,“ ucedil jsem – bohužel už taky značně alkoholem ovíněný. Tak mi to ujelo. Jenže Jarouš se toho chytil, a pár dalších zrovna tak. A já měl tak nějak potřebu to prostě všem říct. Držel jsem to v sobě několik let (jo, fakt bych si nafackoval, ale co už).
Táta chtěl, abych převzal firmu
„Moh jsem bejt milionář, víte? Táta má firmu – fakt velkou. Na 50 milionů ji odhadli. A odmalička říkal, že bude moje.“
„No týjo,“ rozlehlo se sálem. „A to zkrachovala, nebo co?“
„Prdlajs, jede dál. Ale já už v tom nejedu. Hele, to byste museli chápat. Odmalička mi to předhazoval. Odmalička mi říkal, jak musím bejt poslušnej, protože na mě jednou přepíše firmu. Stačilo donést dvojku a už jsem to měl na talíři. A po škole tak nějak předpokládal, že to převezmu. A pořád ty stejné, blbé kecy. Připadalo mi to, že jsem jenom DĚDIC. Nic víc. Nikoho nezajímalo, co vlastně chci já.
No, tak jsem tady. Spokojení? Jo, já taky. Tátu jsem fakt naštval – a stálo mi to za to. Vždycky jsem byl ten hodnej kluk a teď už nejsem. Sedět někde v kanclu a vizitírovat ostatní? To tak. To už bych byl fakt jako on. Takže mi dej pokoj s autem, nebo začnu jezdit do firmy na kole. To bude teprve reprezentace,“ prsknul jsem svá poslední slova na Jarouše. Třeba se potom nebude plést do věcí, do kterých nemá.
Marek působí na první pohled docela nenápadně. Takový hodný, milý kluk, který každému pomůže, do kolektivu skvěle zapadne a vůbec je s ním legrace. Ale nedávno jsme se dozvěděli, že mohl být klidně milionář. A proběhlo to víceméně nějak takhle.
