Článek
Mně na malé nákupy docela vyhovují, i když záleží, co nakupuju. Třeba u nás v Lidlu mi plněné pečivo pravidelně háže chybu (paní pokladní tvrdí, že je to proto, že prý má „zase málo náplně“), tak s ním holt na samoobslužku nelezu. Nebo když to nejde jinak, neberu si ho (jooo, Lidl a jeho slavné otevírací hodiny klasických pokladen – kdo nezažil, ať si toho váží).
Kiksy se občas povedou – na všech stranách
A mám další historku. Je o tom, jak jsou lidi všímaví – a někdy až moc. Co se stalo? Zkoušela jsem si navážit liči jako jablka. Tedy skoro. Měla jsem toho víc a obě položky v košíku vážně byly. Tak se stalo, že jsem měla na pultíku s váhou položená jablka, ale v košíku jsem koukala na to liči, takže jsem automaticky šla přes vyhledávání na tohle ovoce.
Už už by to tam bylo. Už jsem nad tím čtverečkem s obrázkem jablka měla prst, ale na poslední chvíli mi to došlo. No jo no, jsem pitomá. Tak jsem se vrátila ve vyhledávání nazpět a navážila to správně.
U uklízení nákupu mě ale zastihla ochranka – jestli si to prý může překontrolovat. S tím nemám problém. Ty tři věci, co už byly v tašce, jsem vrátila zpátky a podala mu lístek. A prý jestli si to může převážit. Tak to je novinka, to se mi ještě nestalo. Asistovala u toho i vedoucí s klasickou pokladnou. Ale všechno sedělo, tak jsme se na sebe jen pěkně usmáli a já pokračovala v tom uklízení.
Jenže já ji viděla
Doteď jsem to brala prostě jako normální kontrolu. To se holt občas stává. Bylo fajn, že mi to vyšlo zrovna, když jsem nespěchala. Muset stíhat autobus, jak to občas bývá, bylo by to horší. Ale ukázalo se, že to fakt nebyla náhodná kontrola.
„Jenže já ji viděla,“ ozvalo se odkudsi a když jsem se otočila, ukazovala na mě jedna paní zrovna prstem. Matně jsem si vzpomněla, že předtím stála na druhé pokladně vedle mě. „Všechno je v pořádku a sedí,“ odvětil jí pán z ochranky. „Je to špatně navážený, já to viděla,“ nedala se. „Zkontrolovali jsme to, všechno sedí,“ vrčel už docela nepříjemně pán. „Podporujete tu zloděje, podám stížnost,“ gradovala její fistulka. Byla ujištěna o tom, že klidně může, načež nasupeně odešla.
Upřímně – napadlo mě, že bych tu situaci osvětlila, ale nakonec jsem ji v tom nechala. Viděla jsem to v jasných barvách – určitě by řekla něco o tom, že jsem věděla, že se na mě kouká, tak jsem to nakonec neudělala. Jenže kdyby se koukala fakt pořádně, viděla by to celé. Tedy že jsem to tlačítko vážně stiskla, ale s povzdechem se vrátila zpátky a hledala znovu. Doufám, že ji to vyškolí pro příště. I když těžko říct – přišla mi jako jedna z těch, co se snaží napravit všechny křivdy světa a u toho jich vytvoří pěkných pár navíc. Ale možná se mýlím.
