Článek
Jednoho dne upozornila mou dceru Zuzanku, že jejich hry by mohly ublížit staré a nemocné sousedce. Prý je stará, hluk na chodbě jí nedělá dobře a klidně by mohla i umřít. Zuzanka mi to samozřejmě doma celá ubrečená hned vyklopila, a to byla poslední kapka. Vyletěla jsem na ni a dala jí jasně najevo, že jestli bude ještě někdy obtěžovat mé děti, nebudu váhat zavolat policii. Lenka mi klidně odpověděla, že bych se spíš měla já naučit respektovat pravidla domu, že o dětech by tady prostě nikdo neměl vědět. Má tu být klid.
Ze šmírování se vyklubala užitečná věc
O několik dní později se ozvalo hlasité zaklepání na dveře. Když jsem se podívala kukátkem, uviděla jsem policisty a svou otřesenou dceru. Okamžitě jsem si pomyslela, že v tom zase má prsty ta protivná sousedka – to už tedy přestává všechno. Ale ještě než jsem se stačila rozčílit, uzemnil mě jeden z nich jednoduchou větou.
„Vaši dceru někdo napadl,“ oznámil mi. „A sousedka jí zachránila život.“
Zůstala jsem stát jako přimrazená – nějak mi v první chvíli nedocházelo, co to vlastně slyším. Mezitím se ke mně už Zuzka tiskla a jenom plakala. Ani mi nebyla schopná popsat, co se stalo, to museli udělat ti dva pánové. Když se vracela domů ze školy, přepadl ji na schodišti neznámý muž.
Chtěl ji odvléct dolů do sklepa, nejspíš. Jenže jak Lenka vykoukla na chodbu, aby zkontrolovala, jestli děti nedělají kravál, viděla to. Začala vší silou křičet, takže ten muž se lekl a utekl.
Kdyby nebylo Lenky…
A já? Já jsem neslyšela nic – dívala jsem na televizi, a ta nejspíš všechno přehlušila. Cítila jsem se strašně. Lenka, kterou jsem tak dlouho považovala za zlomyslnou a vlezlou, mi zachránila dítě. Omluvila jsem se jí a i místo pro děti ke hraní se nakonec našlo. A toho úchyla chytili za pár týdnů – bohužel tři holčičky takové štěstí jako naše Zuzanka neměly.
Sepsáno podle vyprávění jedné klientky.
