Článek
Řídil jsem celou cestu, protože manželka se bojí řídit za tmy. A taky za světla. A vlastně pořád (tak nějak si říkám, že bychom za to, co ten její řidičák stál, klidně pořídili další dovču – ale to už je fuk). Ale to nevadí, protože já se přece těším na odpočinek, tak to dám, že jo?
Dovolená od slova čekat? Asi jsem chyběl češtině
Dorazíme k hotelu. All inclusive – jak jinak. Když už platím, tak ať se to vyplatí. Jinak bych ani nejel, párky si můžu ohřívat doma. Místo na parkování není, ale prý „někdo za chvíli odjede“. Za chvíli znamená za dvě hodiny, během kterých se snažím neumlátit šnorchlem jiného Čecha, který se mě pokusil předběhnout u recepce, zatímco manželka hlídá jak naše rozjívené ratolesti, tak i auto odstavené na tom nejpitomějším místě v okolí (protože jiné prostě nebylo). Jo a dokud nezaparkujeme, tak nás prý neubytují… ehm. Myslel jsem, že dovolená je od slova dovolit si… a ne čekat. No nic.
Pokoj máme krásný – výhled do zdi a klimatizace fouká, jen když zpíváte hymnu pozpátku. Ale to nevadí, protože jsme na dovolené a hlavně: je to all inclusive! Nějak si to určitě vynahradíme.
Ranní rozcvička nesmí chybět
První ráno. Vstávám v šest, jako doma. Ale ne kvůli výletu. Kvůli boji o lehátka. Už v 6:15 jsem v pozici, vyzbrojen ručníky. Obsluha se někde loudá, dorazí až čtvrt hodiny potom, co měla oficiálně otvírat. Ach jo. Nevadí, alespoň mám čas pořádně si protáhnout nohy – na ten sprint se to bude hodit.
Strategicky obsazuju čtyři lehátka ve stínu – jedno pro mě, jedno pro manželku, jedno pro děti (které budou stejně pořád ve vodě, tak jim jedno stačí – jsem přece lidumil) a jedno pro tašky, které by jinak musely stát a někdo by o ně určitě zakopnul. Důchodkyně z Brna po mě háže vražedný pohled, ale já se jen vítězoslavně usměju. Jsem přece zkušený dovolenkář.
Snídaně je kontinentální. To znamená vajíčka, slanina, párky a sto způsobů, jak sníst rohlík. Cože jsem to nahoře psal o těch párcích? Ale nevadí. Když už, tak už. Naložím si tři plné talíře, i když vím, že to nesním. Ale kdyby došla míchaná vejce, tak abych nelitoval, že jsem si nevzal víc. To by mi zkazilo celý den. No fakt.
Koupálko nesmí chybět
Pak konečně na pláž. Ta je 30 metrů od hotelu. Nikdo však nejde dál než 10 metrů. Proč? Protože v all inclusive zóně je bar, záchod a lehátka. Proč bych šel dál, když mám všechno tady? Jsem přece na dovolené, ne? Tak se všichni namačkáme jako sardinky, ručník vedle ručníku, koleno vedle kolena – cítím takovou tu hřejivou lidskou sounáležitost (která je fajn přesně do doby, než teploty okolí začnou atakovat třicítku). Voda je tak slaná, že v ní neplavu – jen se unáším a počítám plovoucí matrace kolem sebe. Hehe, tomu říkám dovolená!
Oběd! Bože, jak jsem mohl být takhle hladový, když jsem měl tři talíře snídaně? Ale to je fuk – all inclusive. Nacpu se těstovinami, rizotem, pečeným kuřetem a zmrzlinou, i když už ani necítím nohy. Ale ne, k tomu bazénu se ještě nějak dobelhám – po obědě prostě nemůže chybět krátký spánek na lehátku. Krátký proto, že dítě z vedlejšího lehátka mi právě vyklopilo kýbl písku do otevřených úst. Luxus. Kde jsou moje dvě dítka s manželkou netuším a nějak nemám sílu to zjišťovat. Snad se taky dobře baví.
A zase to jídlo
Večer se nese ve znamení „tematické večeře“. Dnes je „italský večer“ – špagety, pizza a… těstoviny. Zítra bude „balkánský“ – čevapčiči, rýže a… těstoviny. Ale nevadí, všechno si naberu. Všechno. Zasloužím si to. Však je to tu přece all inclusive.
Za týden mám o dvě kila víc, lehátkový loket a poznám všechny hotelové hosty podle plavek. Joo, jsem fakt dobrej. Chorvatsko jsem neviděl (přece jsem na dovolené, tak co bych někam chodil), ale zato jsem snědl sedm kilo melounu a vypil víc koktejlů než za celý rok.
A co je nejlepší? Krásně jsem si odpočinul. Teď už potřebuju jen další dovolenou – tentokrát někde, kde je klid, žádné jídlo, žádní Češi… a hlavně žádná lehátka. Vlastně ji potřebujeme my všichni… Já to prostě nechápu.
K tomuhle satirickému fejetonu mě inspirovalo vyprávění kamarádů o dovolené. Ano, opravdu jsme půl hodiny prohlíželi fotky pouze a výhradně hotelu s různými koktejly, jídlem, bazény, lehátky… Než to absolvovat znovu, radši si příště nechám vklopit do pusy ten písek. Fakt.
