Článek
Jenže stejně tak jsou u nás tradicí kočky. Já vám nevím, něco nás na těchto potvůrkách prostě přitahuje. Naši prarodiče je měli, naši rodiče taky – no a teď je máme my. Ale má to jeden háček – ptáci a kočky se na jednom dvorku prostě nesnesou. Nebo jinak – oni by se snesli, ale to by nesměli opeřenci pravidelně končit v tlamičkách chlupáčů. Obrana prý proti tomu není, jak mi tvrdili i sousedé. Dají se jen zabezpečit krmítka a budky a modlit se, ať se mláďata rozlétají dřív, než se z nich stane odpolední svačinka.
Když se chce, všechno jde
Když mi tehdy náš veterinář mezi řečí poradil, ať dám kočkám na obojek malé rolničky, které by nám mohly s tímhle problémem pomoci, přiznám se, že jsem tomu nevěřila ani za mák. To je jak z bajky o myších, co chtěly rolničku věšet na krk kocourovi, ale nějak z toho nakonec sešlo.
„Ptákům to dá šanci uletět, dřív než se kočka připlíží,“ vysvětlil mi. „Na myši to ale nezabere, tam jde o rychlý skok, ne o tiché stopování. Než se stihnou vyděsit, už je budou mít micky v tlapkách.“ A měl pravdu. I když dvě chlupaté lovkyně tehdy dokázaly za léto vyhubit snad půlku zahradních opeřenců, stačily tři dny s rolničkami a jako by někdo vypnul jejich ptačí radar.
Aby také ne, když se někde očividně stala chyba. Zatímco dřív se s dokonalou elegancí plížily k záhonům, teď to spíš připomínalo marnou snahu ninja bojovníka proplést se mezi vejci – vždycky to ale někde cinklo a ptáci byli pryč. Největší legraci z nich měl jeden mladý kosák. Vždycky poplétl jen kousek z jejich dosahu a poskakoval a pískal, jakoby se jim poškleboval. Z něho jsme měli vždycky největší legraci. Kočky to chvilku zkoušely, ale nakonec lov ptáků úplně vzdaly. A to dokonce i po tom, co jsem jim rolničky sundala (ale to až po dvou týdnech, pro jistotu).
Univerzální návod to není
Musím ale dodat jedno důležité „ale“: funguje to hlavně u koček, které se drží na zahradě, nebloumají kilometry daleko a necpou se do každé škvíry v okolí. Tam totiž rolnička může snadno uvíznout a kočka se může za plotem zachytit (koneckonců, ze stejného důvodu se mnohdy nedoporučuje ani obojek). U nás jsme to měli jednoduché – holky spíš polehávaly na sluníčku a obcházely svůj oblíbený rajón, ale chápu, že ne všichni majitelé čičin to tak mají. Ale i tak – možná tímhle pomůžu alespoň někomu. On každý zachráněný ptáček se hodí, ne?
Zdroje info: Autorský text a zážitky
Kočky vědí, Klára Nevečeřalová Vodičková, Mladá fronta, 2025 (upřesnění o obojku)
