Článek
Na takových místech prostě člověk nepředpokládá žádné zdržení. Přijít, objednat, zaplatit, vypít a do 15 minut pokračovat v cestě (ok, do 20, když si ke kávě dáte ještě zmrzlinu, kterou tu mají výbornou). Jenže při poslední návštěvě mě čekal šok.
To tak chce paní majitelka
Naše cyklokavárna totiž změnila majitele. Na první pohled se ale nezměnilo nic – nabídka byla pořád stejná, ceny taky. Tedy až do doby, než jsem chtěla za dvě kafe, co jsem si objednala, zaplatit kartou. Slečna mi podala terminál – a ten po mně chtěl spropitné. Byly tam volby – 5, 10 a 15 %. A jednu z nich bylo třeba vybrat, abych mohla pokračovat dál.
Když slečna, co mě obsluhovala, viděla, že váhám, prohlásila, že to tak chce paní majitelka a že jim to naskakuje automaticky. Trochu jsem na to koukala jak zjara – takhle povinně si vynucovat dýško… není to protizákonné? Nicméně to kafe jsem chtěla, tak jsem klikla na 5 % a šlo se (tedy vlastně jelo). Koneckonců, těch pár korun mě nezabije, že jo…

Volba, které jsem si nevšimla
Na všechno jsem si doma hned postěžovala na Facebooku a světe, div se, ukázala se síla sítí. Ozvala se mi tam totiž kamarádka, která má něco podobného v práci. Je to prý nějaký nový nešvar. Jenže když nic platit nechcete, nemusíte – a ani není třeba se u toho dohadovat s obsluhou.
Ona totiž bývá na displeji ještě jedna volba, které si ale většinou nevšimneme (já si jí taky nevšimla – ale ověřovala jsem to při další návštěvě a jo, je tam). Jde o označení „Jiná částka“. No a už asi tušíte, kam tím mířím. Stačí na ni kliknout, napsat tam 0 a je to.

Terminál to schroustá a vy nemusíte dávat dýško, pokud nechcete. Jasně, je to o dva kliky navíc, ale pokud vám jde o princip, určitě vám vadit nebudou. Já je ale nakonec nepoužívám. Podívala jsem se na to prakticky – tahle cyklokavárna už funguje dva roky. A asi to nebude nějaký extra výdělečný byznys, protože před ní už na tomhle místě zkrachovaly nejméně tři podniky (alespoň co vím já). Takže jestli jí těch 5 % pomůže k přežití, tak jí je zkrátka dám. Nicméně to poučení o „jiné částce“ si budu pamatovat. Kdo ví, kdy se mi zas bude hodit.