Článek
Na začátku našeho vztahu s tchyní jsem udělala zásadní chybu – byla jsem mladá snaživka a chtěla jsem se zavděčit, takže jsem všechno odkývala. Naučila jsem se dělat jídla tak, jak to chutnalo mému manželovi (i když mně třeba ledvinky strašně smrděly a dodneška je nemusím). Ale to by bylo ještě to nejmenší.
Hlavně si nenechat za nic vynadat
Naučila jsem se přeskládat prádlo do jejích komínků. Záclony jsem věšela jak ona, na WC si koupila stejnou chemii. Prostě jsem se snažila minimalizovat všechny třecí hrany – protože ona si vždycky při návštěvě něco našla. Tak jsem prostě ustoupila a moc se neohrazovala, aby byl klid. Tím spíš, když mi manžel vždycky říkal, že to nemá cenu, že ona si z toho stejně žádné ponaučení nevezme. Třecí plochy vznikaly jen u dětí.
Tam jsem se na zadní ale stavěla. Ne, mléko se medem na spaní opravdu dávat nebudu. Ne, nepovažuju Brumíka za vhodného pro roční dítě… Ne, nebudu mu dávat svetr navíc, jak bude běhat, tak se zapotí… atd. atd.
Jenže ono těch třecích ploch přibývalo
Když už nebylo domácnosti skoro co vytknout, našla si něco jiného. Třeba že jsem tlustoprdka a mám zhubnout. Twiggy nejsem, to přiznávám, ale Adele v době své největší slávy taky ne. „Holka krev a mlíko,“ jak říká můj drahý. Přitom tchyně byla vždycky ukázková kulička. Navíc jí nějak nedocházelo, že musím už od útlého věku dětí pracovat a že potom tolik času na věci okolo prostě nezbývá. Navíc mi postupně začalo docházet, že pije. A ne málo. Neměla jsem s tím zkušenost z rodiny, tak jsem to na začátku nepoznala. Že na ni nebyl spoleh, když jsem občas potřebovala pohlídat děti, to jsem zjistila rychle.
Dost často mi totiž zavolala, že je nemocná, není jí dobře, bolí ji hlava apod. Že to měla z pití, jsem nevěděla. Ale když jsem se později z několika zdrojů dozvěděla, že s dětmi, které má hlídat, zamíří obvykle do první hospody a rozhodně se tam nežinýruje (mimochodem už chápu, proč mi je pak vždycky rychle strčila a hleděla vypadnout), utla jsem to úplně. A gradovalo to ještě víc. Pak už se leckdy opila i u nás a měla blbé řeči. Třeba o tom, jak se jí určitě snažím svést manžela. Chuťovka, že? A jednou mi ty nervy ruply. Sbalila jsem děti, mrskla po ní klíče a prohlásila, že až se z toho vyspí, ať laskavě vypadne, že už ji nechci vidět. A bylo. A víte, co? Manžel mě v tom nakonec podpořil, když jsme si to vyříkali. Ale přece jen, je to pořád jeho máma…
Návštěva tchyně? Vždycky účet za 1 500 korun
A tak to řeším kulantně. Když se babička nahlásí, vyklízím pole. Mám tu krásný hotýlek, kde mě noc vyjde na 1 500 korun. Mám pokoj s terasou a ráno mi ještě udělají báječnou snídani. Nemusím se tak třeba toulat po městě po kavárnách. Beru to jak dovolenou. Kamarádky mi říkají, že by se takhle nenechaly vyhodit z domu, ale já to tak neberu. Znamená to totiž i to, že všechno okolo návštěvy přenechám svému drahému muži. Neuklízím, nevařím, nic nechystám…
Udělám to, co bych udělala běžně (třeba dám prát prádlo), ale že bych extra vytírala podlahu, to ani náhodou. Takže tchyně obvykle skončí s nějakými chlebíčky z kavárny za rohem. Někdy brblá (prý), ale mně je to fuk. Já mám několikrát ročně báječnou jednodenní dovču. Ten klid mi za 1 500 korun prostě stojí. A mimochodem, vždycky se u toho s paní recepční pěkně nasmějeme. Ona už mě zná, ví, proč tam chodím – a ona sama to má přesně naopak. Tchyni má milionovou a s vlastní mámou se už několik let nebaví. No, někdy si prostě lidi okolo sebe nevyberete…
