Článek
Trampský svět je svět sám pro sebe. To ví každý, kdo měl někdy možnost alespoň na chviličku nahlédnout. A některé komunity jsou trochu „mimozemštější“ než jiné. A právě do jedné takové patřil můj milovaný muž. A protože svými historkami pravidelně baví veškerá společenská setkání, dovolím si dnes jednu zase přidat.
Holčičky přece nechrápou
Hezké a milé (obvykle) slečny, celé v zeleném, táhnoucí s sebou kořenky, sůl a další lehké věci potřebné k vaření (neboť ty těžké od nich ochotně převzali přítomní pánové). Někdy vypadají jak odrozené Amazonky, jindy spíš jako plaché lesní dryády.
Ale jedno mají společné – pokud je budete podezřívat z čehokoliv nekalého nebo nedámského, se zlou se potážete. A tak se pravidelně stávalo, že zatímco pánové byli za pravidelná „pochrapovací okénka“ kamenováni vším, co bylo zrovna po ruce, u dam se o něčem takovém nesmělo ani špitnout. A že leckdy ve spánku pořezaly kompletně okolní les! Ale zkuste jim to říct! Takový odvážlivec to měl obvykle ještě dlouho na talíři. Vždyť holčičky přece nechrápou. Kdo kdy slyšel něco jiného?
Řešení s nepříjemným překvapením
Jedna taková, už lehce starší, uměla dříví ve spánku řezat bravurně – to si tak představte, že nocujete pod širou oblohou někde v Beskydech a tahle zapnutá motorová pila do rána zdecimuje porost až někde na Šumavě. Oné dámě se to ovšem stávalo výhradně, když usnula na zádech. Jinak byl klid. Pánové to dávali za vinu jejímu nadměrnému poprsí. A když takhle jednou zase usnula na zádech s otevřenou pusou, začal se v jejich řadách rodit plán.
Když prý ona dáma chrápala, dekovali se z chaty i jinak odolní trampští chlupáči
Tady bude asi nutné uvést, že pánové byli už značně přiopilí, navíc to byla parta domácí, bez přespolních, takže si už ledasco dovolili. Začali tedy uvažovat o tom, zdali by v této situaci nešly provozovat nějaké nepřístojnosti. Padla i slova o orálním sexu, samozřejmě z legrace. Nicméně nakonec se všichni shodli na tom, že něco by se oné chrápající dámě do úst strčit mělo – už třeba jen z výchovných důvodů. Třeba by si to spaní na zádech pak jednou provždy rozmyslela.
Volba padla na poměrně macatou klobásu od večeře. Ovšem jakmile se klobása dotkla jazyka chrápající dámy, stalo se něco, co nikdo nečekal. Dáma totiž ukázkově zkousla. Ale fest. Přítomní pánové ztichli jako oukropečkové – dost možná si představovali, co by se stalo, kdyby…
Chrápající dáma se vzápětí probrala a všechny seřvala nevybíravě, častovala takovými výrazy, že by se za ně styděl i kamioňák (a že tam jeden byl – a červenal se taky až na spodní části zad). Od chrápající dámy byl na čas pokoj – usoudila totiž, že s partou takových hlupců spát nebude, takže si vždycky ustlala někde jinde. A když se opět vrátila do společné „ložnice“, nějak jí to chrápání samo od sebe přešlo – k velké radosti všech ostatních samozřejmě. Ale já vždycky, když vidím klobásku, si na to vzpomenu… ACH JO…
