Článek
Narodila se jako Marilyn Pauline Novak v roce 1933 v Chicagu do rodiny českých přistěhovalců. Jejím otcem byl Joseph Novak a matka Blanche, rozená Kralová. Na svůj původ byla hrdá, a to i v době, kdy se jí snažili namluvit, že její příjmení zní „moc obyčejně“ a rozhodně by se ho měla vzdát. O něco takového přece kamera nestojí. Herci musí znít exoticky, mazlivě nebo úderně… Ale Novak, kam na ty nápady chodíte?
Jenže ona se nevzdala a byl to první z těžkých bojů, který za svůj život musela zvládnout. Kim Novak zkrátka a dobře nikdy nepůsobila jako někdo, kdo by si užíval blyštivý kolotoč večírků a červených koberců. Spíš naopak. Za okouzlujícím úsměvem se skrývala plachá dívka, která si nesla jizvy z dětství a nakonec velmi tvrdě narazila na realitu filmového byznysu. Ještě předtím ale okouzlila svět. Kdo by to byl řekl, že z plaché holky, která se při návštěvách schovávala za závěs, vyroste žena, kterou bude celý svět obdivovat?
Útěk před šikanou jí poskytlo jeviště
Dětství neměla zrovna růžové. Byla tichá, zasněná a spolužáci i někteří učitelé jí to dávali pěkně „sežrat“. Nepřizpůsobivé dítě, slýchávala. Takové divné. Během války se dokonce stala terčem šikany jen kvůli tomu, že její dědeček se jmenoval Adolf. Děti dokážou být bohužel velmi kruté a někdy vám udělají ze života peklo i kvůli naprosté hlouposti. Domů prý jednou přišla celá od plesnivého pečiva, kterým ji spolužáci zasypali. Jenže ona si nikdy nestěžovala. Mlčela. Dusila to v sobě. I později, když psala svou knihu vzpomínek. Podrobila ji totiž tehdy značné autocenzuře a většinu špatných věcí svého života jednoduše vymazala – kéž by si z ní vzaly příklad různé současné hvězdičky a celebrity.
kim-novak-film
Ale nepředbíhejme, ke vzpomínkám je v tomhle okamžiku ještě daleko. Vysvobození z onoho kolotoče šikany pro ni přišlo až na střední škole, kdy vystoupila ve hře Naše město. Bylo to pro ni jako kouzlo. Protože najednou zjistila, že když stojí na jevišti, strach mizí. Herectví jí dalo pocit hodnoty a pustila se do něj s plnou vervou.
Získala stipendia na Art Institute of Chicago a chvíli také dokonce koketovala s modelingem. Ovšem než ji Hollywood přece jenom objevil, vystřídala i různá obyčejná zaměstnání. Dělala úřednici, zubní asistentku i obsluhu výtahu. Nebyla to prostě žádná princezna z plakátu, ale holka, co si uměla vyhrnout rukávy.
Vertigo ji katapultovalo do továrny na sny
Zásadní obrat přišel po přesunu do Los Angeles. Tady si ji všimlo studio Columbia Pictures a chtělo z ní mít novou Marilyn Monroe. Jenže Kim si tvrdohlavě nechala své příjmení. „Nejsem hvězda vytvořená Hollywoodem,“ říkala. A myslela to vážně. Později říkala, že právě tohle je rozdíl mezi ní a Marilyn Monroe, kterou mimochodem poznala osobně. Ona měla své kořeny, měla se čeho držet a slávu ustála. O Monroe se to ovšem říct nedalo.
Chtěli, abych si říkala Kit Marlowe, abych byla taková povrchní koketa. To jsem samozřejmě nechtěla. Cítila jsem, že si musím nechat jméno Novak – Novaková. Jinými slovy, chtěla jsem být opravdová. Nechtěli, abych měla jméno, které označuje moje kořeny, a já měla pocit, že musím být ze země s kořeny. Potřebovala jsem kořeny. A na tom jsem trvala. Neoblomně.
Byla tvrdohlavá, ale i tak brzy dostala několik krásných rolí. Ovšem do filmové historie se zapsala především rolí v legendárním thrilleru Vertigo (Závrať, 1958) režiséra Alfreda Hitchcocka. Film je dnes považován za jeden z nejlepších všech dob, ale tehdy jeho přijetí ani náhodou nebylo jednoznačné. Kim v něm ztvárnila dvojroli, která je plná tajemství, posedlosti a temných vrstev. Lidem se líbila, o tom žádná – jenže málokdo věděl, že právě tahle role dokonale vystihla i její vlastní boj s identitou.
kim-novak-corbis
Dejte mi chviličku, hned to vysvětlím. Studio ji stylizovalo do podoby éterické blondýnky v levandulových šatech. Jenže levandulovou barvu prý neměla ráda, ba dokonce ji přímo nesnášela. Jenže její producent Harry Cohn ji držel pevně pod kontrolou. Vybíral jí role, které by se podle něj hodily k image, které jí Hollywood jako první nastínil, a ve kterém byla úspěšná. A zasahoval jí i do soukromí. Odpor nebyl možný, jak se měla Kim brzy přesvědčit.
S Madeleine jsem se zžila tak silně, a asi i se všemi postavami, které jsem kdy hrála, protože dychtily po tom, aby je někdo potřeboval a miloval. To byl společný rys téměř všech mých rolí.
Mimochodem film Vertigo je oblíbený a velmi dobře hodnocený dodnes. Na ČSFD má velmi krásných 84 %. A jedno z hodnocení jsem s dovolením vypíchla.
Snový mysteriózní příběh o zvláštní lásce a ještě zvláštnější posedlosti lásku vrátit zpět je jedním z Hitchcockových nejzásadnějších filmů, třebaže tentokrát nikdo neutíká před špiony, ani není konfrontován s děsivými vraždami. Pomalu vyprávěný, pečlivě vybudovaný snímek představuje jednu geniální sekvenci za druhou a James Stewart odvádí - stejně jako Kim Novak - možná nejlepší výkon své kariéry. Vertigo vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, Hitchcock si totiž vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je snad perfektní a nedotknutelné úplně všechno. Od kompozice záběrů, barevné stylizace, kamery a práce s herci až po tempo filmu a geniální hudbu Bernarda Herrmanna. A třebaže každý zřejmě nezkoumal jako řada cinefilů Vertigo záběr po záběru a nehledal skryté významy, vygradovaný závěr filmu nenechal chladným málokoho.
Za svůj život ale natočila mnoho dalších zajímavých filmů:
- Piknik (1955) – Romantické drama podle slavné divadelní hry. Novak zde zazářila po boku Williama Holdena.
- Muž se zlatou paží (1955) – Drsnější drama o drogové závislosti, kde si zahrála po boku Franka Sinatry. Film byl na svou dobu odvážný a otevřený.
- Přítel Joey (1957) – Hudební film opět s Frankem Sinatrou a Ritou Hayworth.
- Zvon, kniha a svíčka (1958) – Romantická komedie s lehce magickým nádechem. Novak hraje moderní čarodějku, která se zamiluje. Roli si vystřihla opět po boku Jamese Stewarta (Vertigo).
Zakázaná láska a rasové předsudky
Největší ranou pro ni byla láska k Sammy Davis Jr. Talentovaný zpěvák a herec, člen slavné Rat Pack party kolem Franka Sinatry. Jenže jak asi tušíte, byl to černoch a Amerika padesátých let byla pořád hluboce rozdělená. Smíšené vztahy budily pohoršení a segregace tu bujela doslova na každém kroku.
A když Kim začala mluvit o svatbě, vedení studia zasáhlo. Podle některých svědectví byl Davis vystaven opravdu brutálnímu tlaku. Buď svatbu zruší, nebo to pro něj nedopadne dobře. Zkrátka a dobře, ať nedělá drahoty a okamžitě si vezme nevěstu „své“ barvy pleti, jinak se může stát, že skončí někde hluboko pod drnem. Mafie, která za tímhle vyhrožováním stála, toho rozhodně byla schopná. A Kim také dostala jasný vzkaz. Pokud si ho vezme, její kariéra skončí – začali se od ní odvracet dokonce i její přátelé! Agent jí řekl, že je to konečná.
Můj agent mi řekl, že pokud bych si Sammyho vzala, končím. Nebavili se se mnou ani mí přátelé.
Bylo to prostě buď, anebo. A tak láska, která mohla být životní, skončila. Kvůli předsudkům, strachu a mocenským hrám. Když si člověk uvědomí, jak samozřejmě dnes bereme smíšené páry, chce se mu říct, že tehdejší doba byla opravdu jiný svět. Kdo mohl tušit, že tahle zakázaná romance bude mít ještě dojemnou tečku? Ale nepředbíhejme. Ještě ne.
Útěk z Hollywoodu pro ni znamenal nový začátek
Po smrti Harryho Cohna v roce 1958 se její kariéra začala měnit. Přišla o svou oporu a rázem se jí začaly hrnout nabídky všeho druhu. A ne vždy byly úplně vhodné. Protože ač byl Cohn jaký byl, bez něj to bylo ještě horší a Kim prostě postupně ztrácela chuť bojovat. Nakonec Hollywood opustila. Usadila se v severní Kalifornii, později v Oregonu a nakonec v Illinois. Věnovala se malování, jízdě na koni a dlouhým procházkám přírodou. Tam byla nejšťastnější. Reflektory jí nechyběly a pózy, které pod jejich přísným dozorem musela zaujímat, už vůbec ne.
Méně se ví, že se aktivně zapojila do ochrany zvířat a přírody. Podporovala organizace na ochranu divoké zvěře a bojovala proti týrání zvířat. Věnovala se také fotografii a její obrazy byly vystavovány na samostatných výstavách. Umění pro ni nebylo útěkem, ale terapií. Takovou, jakou jí kdysi dávno dalo herectví.
A právě tady se její životní příběh obloukem dostal zpět k Sammymu. Bohužel ho našla pozdě – umíral na rakovinu hrdla. Naštěstí se už psal rok 1990 a to, že se bývalá hollywoodská star baví s někým „nevhodným“, už nikomu nevadilo. A Kim toho využila opravdu maximálně. Se Sammym zůstala až do poslední chvíle – doslova ho na smrt vyprovodila. Jak bolestné to pro ni muselo být, můžeme jen hádat. Ve své knize vzpomínek, kterou vydala později, o tom totiž skoro nepsala. Ani o většině jiných špatných věcí, které se během jejího života udály. Schovala je někde hluboko v sobě a dodnes o nich mluví jen velmi neochotně.
Kim Novak dnes (vpravo)
Ale sláva jí možná maličko chyběla. Nebo se chtěla po letech vrátit. V roce 2014 se po delší době objevila na Oscarech. Přijala pozvání na předávání cen Academy Awards (86. ročník) jako jedna z legend klasického Hollywoodu. A nebyla tam tehdy jen jako host, spolu s Matthewem McConaugheym tehdy uváděla jednu z kategorií. Místo uznání ale přišly jedovaté poznámky o jejím vzhledu. Prý by měla propustit svého plastického chirurga. A tak se znovu stáhla. Později řekla v jednom rozhovoru, že ji to hluboce zasáhlo. Byla prý šokovaná krutostí reakcí a že ji to emocionálně vyčerpalo.
Dnes žije v Illinois, stále maluje a na veřejnost se objevuje jen výjimečně. Ostatně, v 93 letech se není čemu divit. Navíc u ní lékaři až v poměrně pozdním věku diagnostikovali bipolární poruchu, která jí dřív natáčení také komplikovala (jen prostě nikdo nevěděl, o co jde a co s tím). Ale to už by bylo na další vyprávění…
Zbožňuji malování, protože může dělat to, v co věřím. Mám potřebu se vyjádřit, ale svým vlastním způsobem.
Zdroje info: Autorský text
https://www.nytimes.com/2025/08/25/movies/kim-novak-venice.html
