Článek
Já i moje kamarádka Monika (a ještě mnoho jiných) máme to štěstí, že nám manželé s přípravou Vánoc pomáhají. Ono mnohdy stačí jen taková „pitomost“, jako navěsit světýlka na stromeček. Jenže ona to taková blbost být nemusí.
Taška plná světýlek
Když se Monča vdala, přenesla si hodně zvyků i k sobě domů. A její manžel se občas nestačil divit. Jeden z největších šoků ale prý zažil, když před něj jeho drahá vysypala pár dní před Vánocemi z tašky asi deset světelných řetězů a žádala jejich rozmotání a instalaci na stromek a okna.
Toník, všehovšudy praktický muž, tak strávil celé odpoledne, protože rampouchy ze sněhových vloček a hříbečků prostě jen tak nedostanete. Během Vánoc byl u tchánovců ujištěn přímo drahou hlavou rodiny, že jde přece o rodinnou tradici a že on si u toho vždycky vypije nějaký ten vaječňák a je spokojený. Toníkovi se však takové trávení Vánoc příliš nelíbilo.
Monča dostala ultimátum: na řetězy nesmí sahat
Když to Tonda rozdýchal, postavil manželku před hotovou věc. Jestli prý ještě jednou uvidí ty řetězy v tašce, odveze je přímo tchánovi, ať se taky pobaví. Takovou rodinnou tradici prý podporovat nebude: „Zkrátka a dobře, Moničko, o světýlka se budu starat já. Výhradně já. Nebudeš je sundávat, nebudeš je zapojovat. Já si je sundám, až budu mít čas, namotám je na ruličky od toaletního papíru – za ty drahé držáky z obchodů utrácet nebudu – a uložím je do krabice. A tam je taky, ve stejném stavu, další rok zase najdu. Jinak si to zdobíš sama.“
Tak nějak nám to Monča vyprávěla, tak mě omluvte, jestli není přepis přesný. Od té doby jsou tedy u nich doma ruličkové Vánoce, jak tomu říká. Ale nemá to jen výhody, nemyslete si. Výzdoba i stromek se totiž uklízí až ve chvíli, kdy má Toník čas. Někdy v půlce ledna, někdy skoro na konci. Jednou to prý vypadalo, že tam bude jedlička strašit až do Velikonoc.
Nepomůže nenápadné narafičení krabice na stůl ani táhlé povzdechy směřované právě na onen překážející jehličnan. Toník si to chce zkrátka zaruličkovat po svém. Ale na druhou stranu je prý instalace řetězů v prosinci otázkou pár minut. A Monča sama říká, že jí to za ty lednové nervy prostě stojí.
