Článek
Odmítá s sebou nosit plastové kartičky, takže má v telefonu úplně všechno. Od občanky až po platební karty. A nepoučí se a nepoučí, i když mu občas život ukazuje, že na tyhle extra modernosti ještě není stavěný.
První zásek na Slovensku
„Kdo je připraven, není překvapen,“ říká se. Nebo aspoň já to říkám. Peníze radši vybírám dva dny předem, všechno kontroluju dvakrát. Jsem prostě panikář a hysterka, jak mi manžel občas sladce vmete do ouška, když moc prudím.
A pak přijde chvíle, kdy mu to můžu oplatit. Jako tuhle ve slovenských Levicích. Je super, že nepotřebujete plastovou platební kartičku a všechno máte v mobilu. Jenže byste taky museli narazit na bankomat, který na to má uzpůsobenou čtečku. A jak asi tušíte – tady byl problém. Minuli jsme tři – a neměl ji ani jeden. Navrhovala jsem, že vyberu já. Se svou kartou, a bude. Ale ne, to by manželovo ego neskouslo. Nejdřív dlouze vyvolával na infolinku a sháněl se po bankomatech se čtečkou.
Ale bohužel, tohle banky jaksi neevidují. Poradili nám jen několik kilometrů vzdálené nákupní středisko, kde by tuhle modernost mohli mít. Nu, neměli. A protože se mi nechtělo ztrácet další čas (už takhle jsme tímhle nesmyslným pobíháním zabili hodinu), vybrala jsem prostě já. Za brblání manžela, který by to „vyřešil“. Jen jsem mu měla dát čas.
Čas. Haha. Já jsem na dovolené, ne na bankomatovém maratonu. Tečka.
Ten terminál nám mobily nebere
A pak tu máme Polsko. Hell, konkrétně – to byla vůbec prima dovolená. Karty tam docela brali – ale spíš ty plastové. Ty v telefonu kolikrát prostě terminál nechtěl schroustat. A jak správně tušíte, manžel zase nechal tu plastovou hrůzu (jeho slova) doma. Ale protože chtěl všude platit, bylo z toho pár trapných chvilek. Poučena jsem si nechávala kartu vždycky někde v dosahu a když bylo třeba, přiložila jsem svou.
Ale stejně ho nic z toho nedonutilo, aby si tu plastovou potvoru zase vrátil do peněženky. V šuplíku je jí prý dobře, sluší jí to tam. Já nevím, někteří lidé jsou prostě nepoučitelní. Trošku blbé je, když je máte doma :)
