Článek
Můj manžel je zvláštní přírodní úkaz. Co se týče práce, dělá všechno vždycky na jedničku s hvězdičkou, na nic nezapomíná, všechno má ťip ťop. A doma se z něj stává pravý opak. Co mu neřeknu třikrát, to většinou neudělá.
Dárky na Vánoce jsem skoro nedostala
Proto mě příliš nepřekvapilo, když jsem pod stromeček zase nedostala nic, tedy skoro nic. Manžel to vždycky vysvětluje jasně. Prostě neobjevil TO, co by ho zaujalo, nebyl to ten správný WOW efekt. A když to nemá to správné fluidum, radši mi nic nekoupí. Dávat dárky „jen aby se něco dalo“, to on prostě nemá rád. Ale já už jsem zvyklá – možná mi to vynahradí na narozeniny. A možná taky ne. To je vždycky takové překvapení.
Takže jak říkám, nedostatek dárků pod stromečkem mě nepřekvapil. Navíc jsem měla trochu jiné starosti. Manžel měl jet na týdenní firemní pobyt do Polska, a to už na začátku února. Měli toho s sebou mít celkem dost a já nemám ráda, když se věci dělají na poslední chvíli. Proto jsem už v půlce ledna vytáhla cestovní kufry a skládala do nich všechno potřebné. Ano, vážně jsem mu sbalila kufry se vším všudy. Docela divně na to koukal, když přišel domů. „Nevyhrožoval jsi tuhle, že se odstěhuješ, že tady nemusíš být?“ rýpla jsem si, ale hned ho vyvedla z omylu. To mu přece nemůžu udělat. „Sbalila jsem ti cvičně kufry na cestu. Ať víme, jestli se vejdeš. Ale ten notebook asi budeš muset hodit ven, jinak se ti ty košile asi pomačkají.“
Notebook prý řešit nebude
„To není problém, si ho hodím k tobě, ty toho moc potřebovat nebudeš.“
„Jako jak ke mně? Co blbneš?“byla jsem z toho trochu perplex.
„No vždyť přece jedeš taky,“snažil se mě přesvědčovat manžel. A když jsem na něj pořád koukala jako na blbečka, rozsvítilo se mu. Něco zamumlal, vyrazil do ložnice a řádnou dobu tam něco hrabal. Pak došel s obálkou.
„Jsem ti to k Vánocům zapomněl dát, no. Se stane.“ A stalo. Dostala jsem týdenní wellness pobyt. Složili se s kolegou, takže budu bydlet s jeho manželkou na pokoji (což mi nevadí, je fajn poznat nové lidi). Užijeme si tak dovolenou společně a moc neutratíme. Tak jsem šla dobalit kufr ještě jeden. Teda dva. Když wellness, tak musím přece vypadat k světu, ne? A ten notebook jsme nakonec nesli na rameni. Vážně se nevešel.