Článek
Bylo z toho takové menší haló – letos totiž nedávali naše oblíbené Tři oříšky pro Popelku na žádném z hlavních kanálů. No, nevadí, oprášili jsme DVD a pohádka byla. To ale nebylo to nejlepší…
Naše každoroční diskuze
Máme takový pěkný rituál – nejdřív se na tuhle pohádku podíváme a pak si o ní povídáme. Každý rok padají ty otřepané zajímavosti o tom, jak sníh vlastně nebyl skutečný sníh, ale rozemleté rybí kosti, a že ta okna jsou z Moritzburgu.
Každý rok někdo najde něco, co se všeobecně neví – nebo to alespoň neví všichni. Letos jsem byla za tu černou ovci já. Začal to strejda. „Hele, a víte, že Šafránková vlastně vůbec nezpívala sama sebe? Zpívala to za ni Molavcová, hustý, co?“
„Simtě, co vytahuješ takový blbosti, to ví přece každej. Najdi si příště něco zajímavějšího a nedělej tady ostudu,“ kontroval druhý strejda, po třetí sklence vína už značně výřečný.
„No jo, když ty víš vždycky všechno, za to já nemůžu,“ vrátil mu to oklikou oslovený a už do sebe oba pánové pěkně šili. Z přátelského popichování ale brzo začala být nehezká hádka. Tak jsem se rozhodla, že to rozseknu.
„Já to o Molavcové tedy nevěděla, vždyť není ani v titulkách – to se mám jít utopit?“ pronesla jsem do vteřiny ticha, v níž se oba vášniví diskutéři nejspíš právě nadechovali. A hle – ukázalo se, že nejsem se svou neznalostí jediná. Přidalo se pár dalších příbuzných. A ne, v těch titulkách to opravdu není. Za mě teda pěkná podpásovka. Ale to nevadí – tuhle hezkou pohádku nám to přece nezkazí.
Já mám na ty trapasy poslední dobou vážně štěstí. Jeden vážně pěkný se mi povedl i před vlastním synem - snad z toho nebude mít, chudák, moc velké trauma.
