Článek
Tatínkův miláček, znáte to. Dost to připisuju tomu, že bývala jako malá často nemocná, musela si nějakou dobu pobýt i v nemocnici, takže se to na vztahu prostě projevilo takhle. Máma nás podle mě měla ráda obě stejně. Ale víte co? Já to Petře nikdy nezazlívala, naopak.
Kdyby nebylo té oslavy…
Ale tahle dětská léta jsou už dávno pryč. Vyrostly jsme – obě. Každá máme svou rodinu, ale k rodičům se pravidelně vracíme. I na různé rodinné oslavy. Ale teď vlastně lituju toho, že se kdy nějaká pořádala.
Ono totiž na té poslední vyplavalo na Petru nepěkné tajemství. Nebyla jsem u toho, když to začalo, ale viděla jsem, jak táta drží jednoho ze vzdálených strýců pod krkem a nepříčetně řve. Když je od sebe odtrhli, řval i na mámu – pak sedl do auta a pár dní jsme ho neviděly. Máma o všem tvrdošíjně odmítala mluvit, jenže v rodině se to rozneslo. Ukázalo se totiž, že Petra není tátova. Je právě toho „strejdy.“
Táta se zachoval jako křupan
Když se táta vrátil domů, měl všechno promyšlené. Mámě přistála na stole žádost o rozvod a mě zavolal, že se stěhuje do druhého města a že ho můžu přijít navštívit, když budu chtít. Tenkrát neřekl můžeme, ale mně to nedošlo.
Tak jsme za ním jely. Obě – kruci, je to přece náš táta. Jenže on Petru nevybíravě vyhodil, že s ním nemá nic společného a ať si táhne za svým tátou. Jak ji to zasáhlo, asi nemusím psát. Mě domů pozvat chtěl, ale to tedy nepochodil.
Vyčetla jsem mu to, jak může být takový…? Copak nějaký tři písmenka z genetické laboratoře mění něco na tom, že je to jeho dcera, že ji vychovával odmalička a ona mu říkala tati.
„To nemůžeš pochopit,“ ječel na mě. No, asi nemůžu. Vmetla jsem mu do tváře, že jestli o tom, že má někoho rád, rozhoduje jen blbá DNA, tak jsme spolu skončili. A že buď se bude dál vídat s námi oběma a všechno, co se stalo, si bude řešit akorát s mámou, nebo ať se s rodinou rozloučí úplně. Řval na mě, že jsem nevděčná dcera, že mi dal všechno…
Chápete? Já tedy ne. Je to dva měsíce a ještě se neozval. A já začínám pochybovat, že člověka, se kterým jsem žila tak dlouho, opravdu znám. Ale Petru v tom rozhodně nenechám. Ona přece za nic nemůže. Radši budu mít sestru než tátu pitomce.
Sepsáno podle příběhu kamarádky
