Článek
Porodnice u Apolináře je u nás legendou. Nemyslím „u nás“ jen jako v ČR, ale i u nás v rodině. Dnes jsme se dozvěděli, že nám zemřel anděl, který zachránil naše rodinné sluníčko – neteřinku Natálku.
Vážila jako pytlík mouky, ani ne
Naty měla smůlu. Její maminku postihla nečekaná infekce a ona se narodila hodně, ale opravdu hodně brzy. Vůbec nebylo jisté, zda přežije. Jenže se jí ujal anděl, tak mu v rodině říkáme. Václav Sebroň – lékař s neskutečnou energií, kterou uměl rozdat jak dětem, tak i rodičům.
Dodnes si myslíme, že bez něj by tu Naty nebyla. Několikrát měla krizi, několikrát to vypadalo, že to její droboučké tělíčko vzdá, ale nakonec to zvládla. Dnes je z ní krásná, zdravá holčička. Takové naše sluníčko, které dává radost každému, s kým se potká.
Zavzpomínáme, udělejte to také
Pan Sebroň takto zachránil mnoho dětí. A dnes k nám dorazila zpráva, že náhle, ve svých 65 letech, zemřel. Nikoho dalšího už tedy nezachrání. A ne, vlastně to nepíšu kvůli tomu. Byl to anděl – teď už skutečný – a hodí se na něj zavzpomínat. Na chvíli se zastavit a uvědomit si, jak křehký může život být.
Zavzpomínat na něj bude možné přímo v kapli na klinice. Hodláme tam zajít – přidejte se. Na některé věci se prostě vyplatí si udělat čas… bez ohledu na to, jak moc zrovna spěcháte. Někdy totiž žádný spěch nepomůže – jen trpělivost, laskavost a lidský přístup. A toho měl pan Sebroň vážně na rozdávání.
