Článek
Tenhle příběh začal prostě. Kamarádka objevila v našem okolí samosběr cibule. 6 až 8 korun za kilo podle odrůdy. No neberte to! Původně jsem myslela, že ji jen doprovodím, protože v našem panelákovém bytě není takovou spoustu zeleniny kde uskladnit. Ale pak jsem si to rozmyslela. Teta přece bydlí v rodinném domku, můžu ji nechat tam. Když jsem jí zavolala, nebyla proti. Hurá, tak si taky nasbírám.
Nestačila jsem se divit
Teta má takový fajn sklípek, tak akorát na zeleninu. Ona sama už ji moc nepěstuje, síly jí na to nestačí. Vzala jsem tedy cibule dost na to, aby vystačila pro nás obě. Donesli jsme bedničky do sklepa a bylo. Teta mě ujistila, že to takhle stačí, že ona už se o všechno postará. Znáte to – jednou za týden přebere špatné kusy a tak. Souhlasila jsem.
Já znám hlavně takové uskladnění cibule, ale očividně to jde i jinak
Ale když jsem si za 14 dní přijela pro první várku, málem mě omylo. Moje krásná cibule byla zabalená v novinách (abych byla spravedlivá, tak ta její taky) a mezi tím vším byla ještě nasypaná mouka. No upřímně – myslela jsem, že už nám teta tak trochu senilní. No, to mi ještě chybělo.
Opatrně jsem se doptala
Jenže jak se ukázalo, odsoudila jsem ji moc rychle. Tetě se to v hlavě nijak nepřevrátilo. Jen prý viděla katastrofický stav té cibule (na nějaké dosušování jsme, pravda, ani nevzdechly) a rozhodla se jednat. Tuhle techniku prý používali, když se cibule sklidila za mokra a nebylo kde ji dosušit.
Noviny a mouka se o všechno postarají. A něco na tom asi bude. Kamarádce došly zásoby už někdy v prosinci (hodně toho prý vyhodila), já měla pár posledních kousků ještě v březnu a vyhodilo se minimum (říká teta a já jí věřím). Jasně, může to být třeba i rozdílnými podmínkami ve sklepě, ale za mě je to technika, kterou se určitě vyplatí vyzkoušet. Nic za to nedáte – jen trochu novin, času a mouky. A za mě to tedy funguje perfektně.
