Článek
Médii aktuálně hýbe kauza otce-policisty, který svému synovi ve třetí třídě dal do školy špionážní pero s nahrávacím zařízením. Můj syn tehdy použil mobil. Jaká máme vlastně práva ve chvíli, kdy se jako slabší strana zkoušíme hájit? A bohužel děti slabší stranou jsou.
Šéfa si klidně nahrajte, jen u toho musíte být
Všechno to vlastně odstartovalo takové nevinné firemní školení o bezpečnosti. Pan přednášející byl docela veselá kopa, a protože jsme na to měli celé dopoledne, už předem avizoval, ať si připravíme spoustu dotazů, jinak se ukoušeme nudou. A protože po hodině a půl už opravdu nebylo co vykládat, dali jsme si kafe a pustil se do toho.
Padalo všechno možné, až se jeden z kolegů spíš z legrace zeptal: „A můžu si nahrát šéfa, až s ním budu vyjednávat o zvýšení platu?“ „Samozřejmě,“ zněla odpověď, která nás tehdy trochu šokovala. „To jste vážně nevěděli?“ rozhlédl se po šokovaném osazenstvu přednášející. „Když jste v pozici slabší strany, tak svá práva přece nějak hájit musíte, ne? A když si požádáte o zvýšení platu a šéf vám mezi čtyřma očima řekne, že máte smůlu, protože máte hezčí manželku než on, tak komu co dokážete, když to bude slovo proti slovu? Klidně si nahrajte i doktora nebo třeba učitele od svého dítěte, takový důkaz se totiž špatně vyvrací.“
Namítali jsme, že přece existuje ochrana soukromí a paragrafy… „Máte dojem, že kamery v autě chrání soukromí?“ zeptal se. „Řidiče okolo sebe taky natáčíte, abyste se kryli v případě, že se něco stane. Je to legální, jen pak nesmíte ten záznam zveřejnit, pokud je na něm možné identifikovat jednotlivé aktéry. Ale pro potřeby policie je to úplně v pořádku, dělá se to běžně. A když s vámi lékař jedná o vaší nemoci, učitel učí ve třídě nebo máte soukromé jednání se šéfem, tak to žádné soukromí není. Jo, kdybyste mu šoupli třeba zapnutý diktafon do aktovky a nahrávali ho, když bude v kanceláři, tak to už průšvih máte, ale jinak ne.“
Když zlobíme, máme se učit sami
Byl to tenkrát takový menší šok. Takže když budeme jednat s klienty, mohou si to klidně nahrávat – aby chránili sami sebe, samozřejmě. Postih by jim hrozil ve chvíli, kdyby to zveřejnili na internetu nebo se tím chlubili známým, ale jako důkaz v případě sporu by jim to prošlo. Uf, zajímavá představa – ale vlastně docela logická. To aby si člověk dával pořád pozor na pusu.
Jenže netrvalo dlouho a tohle naše školení se mi hodilo i ve škole. Když syn v osmé třídě už potřetí přišel s tím, že jim učitelka-chemikářka dala za úkol si novou kapitolu prostudovat doma, protože někteří žáci ve třídě zlobili, a ona na to nemá nervy, bylo mi to divné. A tím spíš, že se pak pokaždé psala písemka. „Ona vždycky řekne, že to asi umíme líp než ona, když tak kecáme, a zbytek hodiny kouká do mobilu nebo opravuje písemky z jiných tříd,“ znělo vysvětlení.
Moc jsem tomu nevěřila, ale když už jsme nad chemií trávili několikátý večer (a známky z písemek tomu naštěstí odpovídaly), řekla jsem, ať si tu hodinu nahraje. Ať v kapse zapne mobil, že to porušení školního řádu klidně vysvětlím za něj.
Doma jsme se nestačili divit
Stalo se, nahrálo se, doma jsme si záznam poslechli. A můžu říct, že moje dítě nekecalo. Na začátku hodiny byl podle mě běžný šum. Když si vzpomenu na svoje školní léta, tak docela čajíček, to my to uměli hůř. Pak začal výklad – asi 5 minut. „Takže zadní lavice se zase baví, vy to učení doma asi máte rádi, no tak jak je libo,“ozvalo se najednou (na záznamu žádné rušení slyšet nebylo). Marně se další děti ozývaly, že ony nic a že přece nemůže trestat celou třídu za pár pitomců. Do konce hodiny už žádný výklad nezazněl. Jen rozloučení na závěr, že příště si z téhle látky napíšeme písemku.
A co teď? Samozřejmě jsem měla sto chutí naběhnout do školy, ale nakonec se to nestalo. Probírala jsem to s jinými rodiči, hlavně s těmi, co už měli na škole starší děti. Vyšlo z toho, že paní učitelka je problémová dlouhodobě, ale ředitelka nad ní drží ochrannou ruku. Jiná chemikářka prý totiž není k mání. A děti stěžujících si rodičů pak od ní dostávaly ve škole za vyučenou. Takže jsme do toho nakonec nešli. Děti přes WhatsApp sdílely výukové materiály z internetu a sem tam nějaký výklad od zasvěceného rodiče, a ten, kdo chtěl, tu chemii nakonec vždycky nějak zvládl. Záznam jsem smazala, stejně mi k ničemu nebyl. A se zadostiučiněním musím říct, že když se loni vyměnila ředitelka, chemikářka okamžitě odešla. Dceři to ještě pomůže, syn už je mezitím jinde. A to s tím nahráváním si budu pamatovat, protože co kdyby…
