Článek
Jeden z mých strejdů je mamánek. Mamánek par excellence. Dokud to šlo, nechával si od mámy vyvařovat i prát. Teď už ona sama potřebuje pomoc, takže tyhle výhody odpadají. To ale neznamená, že se nenechává vydržovat jinak.
Žije doma – skoro
Dlouhou dobu měl pokoj ve společném bytě svých prarodičů. Teď se přestěhoval na malou garsonku, kterou mu dovolil jeho soused (za malý poplatek) postavit na zahradě. K rodičům to tedy má co by kamenem dohodil – a fakt toho využívá.
Za všechno můžete vy, tak plaťte
Neštítí se z rodičů tahat peníze několikrát do měsíce, i když sám pracuje. Jeho argument je jednoduchý: „Měli jste mě dokopat k té maturitě. Kvůli vám mám jenom učňák a mizerně placenou práci. Za můj zpackaný život můžete vy. Tak musíte platit.“
A rodič se asi cítí vinen, tak platí. A já si na jednu stranu říkám, že co chtěli, to mají. Tenhle strýc má totiž ještě sestru, mladší. Jenže holka je něco méně hodnotného – alespoň v očích jejích rodičů. „Já jsem holku nechtěla,“ vyjadřuje se pravidelně její máma (i když teď už na razanci značně ubírá, protože je to právě ta holka, co jí dělá obědy, uklízí a vozí ji k doktorovi). Synek doma nic nemusel – ten je přece pokračovatel rodu, tak co by doma uklízel.
Na brigádu taky ne, vždyť se přece má učit (jeho sestra musela na výpomoci různě už ve 14). No, a tak se milý synek přestal snažit – a vyrostlo z něj dnešní individuum. A rodiče se asi za to všechno cítí trochu zodpovědní, tak platí. Co na tom, že jejich pokračovatel rodu jim sice vnuka dal, ale ten se s nimi už přes 15 let nebaví (a se svým otcem taky ne). Co na tom, že se netají tím, že by byl už nejradši, aby umřeli a on měl byt pro sebe…
Některé věci zkrátka nepochopím. Vy ano?
