Článek
Ne, nezbláznila jsem se. To je totiž můj tajný zázrak na brambory. Jo, slyšíte správně. Dřevěný popel – staré dobré kouzlo našich babiček (které ho tehdy spíš braly jako otravný element při topení v peci, ale co už), co funguje líp než celá chemička v hobby marketu. A hlavně – nestojí to litr za pytlík! Protože tak moc teda zase nevydělávám.
Nejlepší prostředek na brambory ever
Rozumějte – já vždycky za všechny ty chemické hračičky z obíček a podobných ulejváren pro zahrádkáře utratila majlant. Takže minulý rok jsem si řekla, že do toho půjdu vědecky. Přečetla jsem všechno, co internet vyplivnul, a zjistila jsem, že s popelníkem v ruce budu pomalu jako nějaká bramborová šamanka. No fakt. On to totiž není jen tak ledajaký odpad. Je v tom totiž vápník, draslík a pár dalších věcí, co normální smrtelník ani neumí vyslovit, ale brambory z toho mají fakt radost (a následně – logicky, jak jinak – rostou jako z vody). A když máte štěstí, budou mít i víc škrobu – takže bramboráky budou držet pohromadě i bez dvou vajec. JUPÍ!
Postup je jednoduchý: vezmete popel (pozor – z pořádného dřeva, žádný nábytek z IKEA, co jste šlohli od souseda z garáže!) a nasypete ho trochu na hlízy nebo rovnou do jamky. A pak se prostě tváříte, že to máte v malíku – prostě nahodíte takový ten vševědoucí odborný výraz. Ideálně na souseda, co si koupil granulovanou supertrávu za trojnásobek a teď ji po granulkách zapracovává do svého políčka.
Joo, takovouhle ňaminku potom budete mít :)
I pěstování brambor na balkoně popel ocení
Jestli jste z města a máte k dispozici jen balkon, tak nevadí. I do kýblu se dají nacpat dvě brambory, trochu popela a hodně lásky. Mám to vyzkoušené, věřte mi (on ten balkon od tchyně stejně vypadal jako bojové pole, takže proměnit ho v to bramborové už byla hračka). A za pár týdnů máte domácí sklizeň. Nebo aspoň téma ke konverzaci, až vám někdo bude vyprávět o rajčatech z Lidlu. A to se taky počítá. Takže, radši si to ještě připomeneme.
- Popel jo, ale jen ze dřeva, ne z uhlí ani z plastových věcí z grilu.
- Nekombinujte ho s dusíkatýma hnojivama, jinak brambory trucujou, mračí se a vůbec nerostou.
- Pokud je půda zásaditá jako čaj s citronem, tak popel nechte sousedovi, to by neklaplo.
- A pozor na mrazy, brambora není lední medvěd. Do půdy ji sázejte tak nějak akorát (což už je tedy letos pasé, ale bude se vám to hodit, až si tenhle supernávod uložíte na příští rok).
Tak. Teď už víte všechno. S popelem jsem letos, stejně jako loni, za hvězdu celé zahrádkářské kolonie. A až mi v červnu pokvetou brambory, budu si moct říct, že jsem skutečně přírodní pěstitel – skoro ekologický influencer. No fakt.
A co že z toho všeho mám? No přece kilo brambor (protože dál než ke tchynině balkonu jsem se loni nedostala – moc práce, znáte to), popel za nehty a neochvějný pocit, že kdybych někdy ztroskotala na pustém ostrově se zápalkami a lopatou, tak neumřu hlady. Teda pokud mi tam někdo někde nechá nějakou tu bramboru (poznámka, nehrát si na trosečníka v polárních oblastech).
Ale mezi námi – jakmile to všechno sklidím a zavařím (pěkně do skleniček podle návodu z internetu, aby byla brambora i po roce jako čerstvá), pojedu na týden na jih. K moři. Tam si lehnu na pláž a budu si konečně užívat… protože po téhle domácí „relaxaci“ potřebuju dovolenou jako sůl. I když vlastně té je v popelu taky dost. Takže žádné utrácení, prostě si ho nasypu na hlavu a počkám, co udělá – když funguje na brambory, tak proč ne na bramborovou šamanku?
Autorský text
P.S. Kdyby to někdo nepoznal, má to být legrace a satira ;)
