Článek
Kolegyně Mirka už to nemohla vydržet. Měli jsme v péči hodně starou paní, říkejme jí třeba Svatoňová. Ale ono je to vlastně jedno. Měla syna a dceru, pokud víme. Mladší dcera se o ni nezajímala vůbec, starší syn přišel přesně jednou měsíčně, pobyl s ní nanejvýš čtvrt hodiny, sbalil zbytek důchodu a odešel. A protože to stará paní nesla hodně těžce, Mirce to jednou nedalo.
To se ani trochu nestydíte?
Prostě ho jednou zastavila a zeptala se ho, jestli se nestydí maminku takhle využívat. O ty peníze by možná ani tak nešlo, ale moc ráda by ho vídala častěji. Pravda, řekla to trochu ostřeji, než jak jsem uvedla v nadpise, ale to by mi tady pro cenzuru neprošlo.
„Co je vám do toho? Starejte se o sebe,“ utrhl se onen muž.
„Starám se tady hlavně o jiné, což vy neumíte,“ nedala se Mirka. „To vám vážně není trapně? Maminka je taková hodná a…“
„Hodná, jo? A jak utekla s milencem někam do Norska, když mi bylo dvanáct, to vám neřekla, co? Táta na nás zůstal úplně sám a aby toho nebylo málo, vzala s sebou i všechny úspory. A teď se na stará kolena vrátila do Čech a prý se o ni máme postarat. Tak jsem se postaral. Zařídil jsem jí tohle a nestojí to málo.“
Měla se starat dřív
„Chtěla by alespoň jednou vidět vnoučata,“ pípla zaražená Mirka. „Pořád o tom mluví. Určitě jí to je líto.“
„Líto jí to mělo být předtím, než utekla s tím namakaným pitomcem někam do tramtárie. Nashle.“
Mirka taky jenom pípla „nashle“. Na víc se nezmohla. Vážně je to tak, jak ten muž říkal?
Dodnes to nevíme. Párkrát se na to paní Svatoňové zkoušela zeptat, ale ta to vždycky nějak zamluvila. Takže na tom podle nás něco bude. Je nám jí líto, myslíme si, že by měla dostat šanci. Ale na druhou stranu chápeme i její děti. Kdo ví, jak bychom se zachovaly my, kdybychom byly v podobné situaci?
