Článek
„Jo, hele, to je úplně v pohodě,“ smál se manželův kolega v práci. „Já už tam byl snad tisíckrát. Hele, leťte na Hurghadu, tam to znám, hotel vám vyberu pěknej a dám kontakt na lidi. Joo, to bude v pohodě,“ snažil se rozptýlit naše obavy.
Tak jsme si tu dovolenou zaplatili
No a tak jsme do toho šli. Dostali jsme od něj pěkný itinerářek, tipy, kde najít spolehlivé lidi a tak podobně. A mohlo se letět. Přistávali jsme brzy ráno, což bylo super, protože onen kamarád mimo jiné líčil, jak nádherný je východ slunce nad horami.
Tak jsem se na něj těšila. A víte, co? Ono nic. Slunce tady totiž vychází nad vodou, hory jsou na západě. Mně to bylo divné, manžel to živiálně odmávnul. „Tak si plete světové strany no, ty si zase pleteš pravou a levou.“ V tom měl pravdu – jenže jak se nakonec ukázalo, ve finále jsem měla pravdu já.
Hotel to byl, ale…
Ubytování v hotelu rozhodně nebylo tak super, jak nám bylo líčeno. A o nějakých extra službách, které tu měly být jen pro nás, nikdo nic neslyšel (a se jménem onoho kamaráda jsme taky nepochodili). Manžel se ještě nějakou dobu zkoušel s personálem dohadovat a já šla radši na kafe. Začínalo mi být jasné, že jsme asi naletěli.
A totéž se opakovalo s těmi „známými Egypťany“, co nás měli vzít na výlety po památkách a do zaručeně perfektních restaurací a kaváren v okolí. Nějak tu prostě nebyli. Po prvním dni nám bylo jasné, že se budeme muset spolehnout jenom sami na sebe. Ale víte co? Když člověk překousne to počáteční zklamání, byl to nakonec moc príma výlet (a rozhodně to nebylo naposledy, kdy jsme sem letěli).
A onen kolega?
Ten vůbec nechápal, kde jsme měli problém. U toho východu slunce se prý samozřejmě přeřekl, na hotelu nám asi nerozuměli a ohledně oněch Egypťanů prý nemůže za to, že je podle jeho popisu nepoznáme. Hmm, tak jo.
Byla to naše největší cestovatelská chyba – věřit ohledně tak drahé dovolené někomu, koho skoro neznáme. Ale zase je dobré, že něco takového uděláte jen jednou – pak už si dáte opravdu pozor.
