Článek
„Tak si máš prý nechat malou doma, když má starší kluk prázdniny,“ sdělila mi jen tak mezi řečí kamarádka, co má aktuálně starší ratolest v první třídě a mladší ve školce. A já si vzpomněla, že úplně přesně to samé se dělo i před deseti lety.
Starší dítě sice doma mám, ale…
Když totiž syn nastoupil do první třídy, stalo se mi totéž. Tříleťačka byla ve školce prvním rokem, ale O chodila jen občas. Zaprvé se jí ve školce líbilo, a za druhé jsem už skoro od jejího narození pracovala, takže to jinak nešlo.
Ale přiznám se, že původně jsem ji nechávat ve školce přes jarní prázdniny nechtěla. Taky jsem si říkala, že mám přece doma starší dítě, tak to zvládnu. A práci můžu dělat po večerech. Dělám to už takovou dobu, tak to ještě nějak zvládnu.
Jenže čím déle jsem chodila okolo nástěnky, tím víc se moje rozhodnutí nahlodávalo. Na jarní týden měla být otevřená polovina tříd, tzn. dvě, 46 dětí celkem (nebo tak nějak, už si to přesně nepamatuju). A ještě dva týdny před uzávěrkou termínu byla sotva naplněná jedna. Týden před uzávěrkou přibylo do druhé třídy pár dětí, ale pořád byly dvě třídy volné.
A tak jsem (dva dny před uzávěrkou) dceru zapsala. Místo bylo, tak co. Slíbila jsem synovi, že si ten týden pěkně užijeme (aby měl pocit, že zase bude mít chvíli maminku jen pro sebe) a zároveň jsem se těšila, jak pěkně stihnu práci (stačí si ráno přivstat, pak k tomu sednout pár minut dopoledne… znáte to). Ale to by nesměl ve školce vyvstat problém.
Dceru nevezmeme, jste přece doma
Ano, tohle mi oznámila učitelka v den, kdy se přihlášky uzavíraly. Řekla mi to jen tak, mezi řečí.
„Proč ne, když je zapsaných dětí málo?“ zeptala jsem se.
„Není málo,“ zděsila se učitelka. „Ještě tři místa nám chybí.“
„Předevčírem bylo míst až až,“ nedala jsem se.
„No, když oni někteří rodiče doteď nevěděli…“
„Ale já věděla. Mám nasmlouvaný projekt, jsem OSVČ, s tímhle místem jsem počítala a podle toho si nabrala práci.“ (Což byla mimochodem taky pravda.)
„Ale jste doma.“
„Jak říkám – nejsem doma, jsem OSVČ a to místo chci. Nemůžu za to, že někteří nechávají všechno na poslední chvíli.“
„Tak já to s paní ředitelkou proberu,“ povzdechla si paní učitelka.
No, nebudu vás zdržovat – nakonec jsem to místo dostala. Týden byl fajn (a já práci stihla taky docela v pohodě, byť stejně z větší části po večerech).
Stejně tohle zavírání školek přes jarní prázdniny nechápu. Ne všechny učitelky jsou přece v důchodovém věku, ne? Nebo hlídají třeba dcerám? A kdo pohlídá mě, když jedna babička je daleko a na druhou (kvůli alkoholu) není spoleh?
Ale i kdyby – pár učitelek hlídá děti a spousta dalších rodičů o tu možnost přijde.
Nebo školky tak šetří? Dejte vědět, kdo o tom víte víc.
Jsem líná a nezodpovědná
Ale tím to všechno ještě neskončilo. Celý týden jsem se v šatnách potkávala s rodiči, kteří nechápali, co tam dělá „ta na mateřské“. Poznámky o línosti a nezodpovědnosti jsem slyšela nepočítaně.
„A víte, že kvůli vám si kamarádka stěžovala na město? Že blokujete místo?“ zastavila mě jedna maminka.
„Neblokuju. Jsem OSVČ, mám projekt a potřebuju pracovat. Navíc nemůžu za to, že se někdo dopsal na poslední chvíli. To nevěděla dřív, že nedostane volno?“
„No… na to zapomněla. To se může stát.“
„Já na projekt nezapomněla. A stěžovat si na město může. Já pak přidám protistížnost, že se diskriminují děti pracujících rodičů se staršími sourozenci. To by mě zajímalo, co se bude dít.“
Vysloužila jsem si nechápavý pohled a zakroucení hlavou.
Ale podle mě jsem v právu já. A tečka. Další rok už jsem si tedy dceru doma nechala – ale protože se nám zrovna hodilo jet k babičce. A jestli si ostatní matky ve školce myslely, že nade mnou vyhrály, tak ať.
Pořád si ale myslím, že problém je prostě někde jinde než ve mně.
