Článek
Haničincův talent byl tak všestranný, až si člověk říká, v čem vlastně byl nejlepší. V dramatických rolích? V komedii? Nebo v televizi, kde mu stačilo pár minut, aby si získal diváky? Co byste řekli vy? Jeho síla spočívala ve schopnosti být lidský – opravdový. Proto mu to ostatní věřili. Ve světě mimo kamery se mu ale už tak dobře nevedlo.
Čtyři ženy, čtyři etapy života – a každá jiná
Štěpánka Haničincová byla Petrovou první láskou. Nebyl to spíš tak trochu sňatek z rozumu, ale vznikla z něj krásná dcera Alice. Nicméně Haničinec nikdy nebyl rodinný typ, a tak po očku pokukoval i jinde.
A nakonec mu do života spadla filmová princezna Lada Kyselková. Vztah, který spolu měli, byl kulantně řečeno náročný. Spousta vášně, spousta hádek, nevěry… Petr na ni navíc hodně žárlil, nelíbila se mu její sláva. Ona se ale vždycky jen usmála a nechala to být. „Nebral mě nikdy jako herečku, ale jako ženskou, která se mu líbí. Když jsem potom vzala roli princezny Lady, jen mávl rukou a řekl: ‚Tak se bav!‘ No a když potom pohádka měla obrovský úspěch, dělal, že to nevnímá,“ svěřila se kdysi herečka deníku Blesk.
Společně měli syna Ondřeje. Nevěry ale vztah neunesly. Marie si totiž nenechala nic líbit, plácla mu stejnou mincí a bylo to.
Třetí Haničincovou vyvolenou se stala rozhlasová redaktorka Eva Kopecká (právě té dal nakonec přednost před Marií). O tomto manželství se toho moc neví – ale prý to v něm bylo také na kordy. Ven se toho ale příliš nedostalo.
A pak přišla věrná fanynka (a také zlatnice, ale to nejspíš pro Petra příliš velkou roli nehrálo). Radmila Pleskotová mu jednoduše napsala a bylo to. První pozvání na kávu rychle přerostlo ve velkou lásku, která trvala 22 let. Rozdělila je až smrt – Petrova.
Skandál s elektřinou a krok od vězení
Ale množství životních partnerek nebylo tou jedinou „skvrnou“, která na cti tohoto hereckého génia ulpěla. Haničinec byl výrazný kritik režimu, i když formálně vstoupil do KSČ – to se všeobecně vědělo. Servítky si opravdu nebral, ale protože byl až moc populární, režim se ho určitě bál úplně odstřihnout. On si ale na sebe „uvařil vodu“, jak se říká, docela sám.
Zodpovědné osoby na něj tak dlouho hledaly, až to skutečně našly. Svou chalupu si totiž na černo napojil na elektřinu. Ve skutečnosti to zařídil předseda zdejšího JZD a Haničincův dobrý známý, ale zodpovědnost samozřejmě spadla na herce.
Pokuta, kterou mu úřady vyměřily, byla poměrně drakonická; činila 15 000 Kčs (dnes by to bylo zhruba čtvrt milionu). Pokud by odmítl platit, čekal by ho proces a vězení. Haničinec to nejdřív zkusil po svém. Snažil se to u úřadů zahrát do autu, přiživoval svou pověst zchudlého umělce s dvěma stovkami v kapse, ale tehdejší úřady nebyly slepé (i když si o nich dnes myslíme ledacos). Pokutu proto nakonec zaplatil. A také ve své razanci ve vyjadřování proti režimu značně ubral. Podle lidí okolo něj to byl moment, kdy pochopil, jak blízko měl k likvidaci kariéry.
Autonehoda a rakovina
Ani poté ho ale životní karamboly bohužel neopustily. V polovině 90. let přežil hromadnou nehodu 40 aut na D1. Dva měsíce byl v bezvědomí a ze svých zranění se zotavoval dlouho a pomalu. Ale když se mu to konečně povedlo, diagnostikovali mu lékaři rakovinu tlustého střeva. Zemřel 7. listopadu 2007 doma v Bratronicích. Přál si odejít v kruhu rodiny – a to se mu splnilo.
Zdroje info:
Petr Haničinec – Vztekloun s jemnou duší, Jan Herget, 2015 , Sláfka (Slávka Kopecká)
