Článek
Nedá mi to na tenhle článek nereagovat. Už jen proto, aby se internetem nezačala šířit další vlna polopravd a mýtů, která by ve výsledku mohla uškodit mnoha lidem.
Za oprávněný výjezd hasičů pokuta? Tak možná v pohádce
Pokud se vám nechce původní článek číst, shrnu ho: Paní ze sociálních služeb se nemohla dostat do bytu seniorky, o kterou měla oprávněné obavy. Vše skončilo výjezdem hasičů, kteří si se situací poradili. A i když byl výjezd oprávněný (paní byla opravdu vážně zraněná), nakonec byl prý celý výjezd vyúčtován městu a paní dostala od vedení pořádně vynadáno.
Heh, za sebe můžu říct, že jde o pěkný nesmysl. Se sociálními případy co do činění máme, pomoc se volala mnohokrát – a výsledek byl vždy jasný. Nezáleží na tom, jestli byl senior v bytě „jen“ hluchý, anebo se mu stalo něco vážného, jako paní ve zmíněném článku. Oprávněný výjezd se neúčtuje nikdy. Nikomu. Žádná faktura na sociální odbor – na to jsou docela jiné zdroje.
Pro jistotu jsem volala i své vedoucí, která už něco pamatuje. Jednoznačně mi potvrdila, že tohle se nedělo nikdy a že nechápe, kde ta paní pracovala. Protože u nás to prý určitě nebylo.
Koneckonců – bylo by to kontraproduktivní. To se opravdu budeme bát zavolat pomoc někomu, kdo to potřebuje (i když si tím samozřejmě nemůžeme být úplně jistí), protože by nás to „mohlo něco stát“? Ne, podobné jednání opravdu není v zájmu státu ani kohokoli jiného. Nakonec by to totiž stálo lidské životy. A to nechceme.
Oprávněný, neoprávněný – stejně neplatíte
Výjezd by se mohl platit, pokud by si volající situaci například zcela vymyslel. To nám bylo řečeno. Ale jinak? Ilustruji to na příkladu jednoho z našich seniorů (myšleno těch, o které se v rámci terénní služby staráme). Pan K. si dal ohřívat párky na plynovém sporáku. Vzpomněl si, že by ještě mohl stihnout vynést odpadky, a aby se nezdržoval s klíči, založil si dveře botou. Vzhledem k venkovnímu větru bota nevydržela. Pan K. si proto od sousedů zavolal hasiče a když jim sdělil, že nechal doma na sporáku zapnuté jídlo, byli tam prý cobydup. Ani ty párky se mu nepřipálily, jen mu jeden praskl.
A hádejte, co? Ani za takový výjezd pan K. žádnou úhradu nedostal, byť bychom tady o jeho „ne/vážnosti“ mohli polemizovat. Jasně, nebezpečí hrozilo, ale způsobil ho sám. Na druhou stranu, výchovný efekt tady byl rozhodně mnohem větší. Pan K. se svatosvatě dušuje, že už to nikdy neudělá. Jedna taková zkušenost mu stačila. A vypráví ji všem svým známým i lidem v okolí (a rád), takže se výchovný efekt šíří dál. Něco takového je prostě k nezaplacení.
