Článek
Pozdní středověk, konkrétně 15. století a Války růží (konflikt mezi dvěma větvemi rodu Plantagenetů – Yorky a Lancastery) – tak bychom mohli stručně charakterizovat Anglii v období vlády Richarda III. Šlo o období plné intrik, válek a změn v dynastickém uspořádání. Taková malá hra o trůny – a vlastně není tajemstvím, že se tímto obdobím inspiroval při psaní svých knih i George R. R. Martin.
Kdo byl Richard III. – zloduch nebo hrdina?
Richard III. vstoupil do dějin jako poslední anglický král, který padl v bitvě. Jeho vláda byla poměrně krátká (1483–1485). Pochybovalo se o jeho legitimitě a zmizení „princů v Toweru“ mu na pověsti také nepřidalo. Jeho vláda skončila v roce 1485, kdy byl poražen v bitvě u Bosworthu Jindřichem Tudorem, což znamenalo konec dynastie Yorků a příchod Tudorovců.
Richardova postava zůstává i dnes kontroverzní – někteří ho považují za brutálního tyrana (za tento pohled se značně přičinil Shakespeare), jiní za nepochopeného reformátora, který se stal obětí propagandy vítězů. A právě druhou stranu mince razí i anglická autorka Philippa Langleyová. Znalcům historie není neznámá – její projekt „Hledáme Richarda“ zapojil do bádání opravdu mnoho lidí a snažil se na tohoto panovníka podívat zcela z jiného úhlu.
Moderní metody aplikované na starý zločin
Po úspěších s projektem o Richardovi III. se Philippa Langleyová rozhodla podívat stejně podrobně i na jeho údajný největší zločin. Opravdu Eduarda V. (12 let) a jeho bratra Richarda (9 let) – syny Eduarda IV. – pohltily hlubiny Toweru, aby je nikdy nevydaly? Většina milovníků hitorie má jasno – vždyť se přece pod schody našly dvě dětské kostry, tak kdo by pochyboval. Jenže ty dodnes opřádá spousta spekulací a žádné pořádné důkazy.
Philippa Langleyová se proto rozhodla celý případ prozkoumat tak, jako kdyby se zločin stal dnes. Na pomoc si tak pozvala mimo jiné i současné detektivy. A tak vznikl další projekt s názvem „Nezvěstní princové“.
Kdo šíří takové pomluvy?
Asi nepřekvapí, že velkým zastáncem tohoto obvinění byl Jindřich Tudor. Podařilo se mu tuhle zvěst rozšířit po celé Anglii těsně před onou bitvou u Bosworthu, kde Richard III. zahynul. Jindřich poté provedl vlastní pátrání jak na severu Anglie, tak v Toweru, ale označil ho za neúspěšné. Nikdo proti tomu nic nenamítal – tedy až do doby, než dynastie Tudorovců padla. Tehdy nová vyšetřovací komise tuto verzi značně zpochybnila a přišla s možností, že chlapci mohli přežít. Ale posuňme se dál.
Chce to zázrak
Když si Philippa Langleyová konečně připustila, že by chlapci mohli být naživu i dlouho po roce 1483, pátrání pokračovalo. Ano, čekalo se na zázrak – na nějaký důkaz. A ten přišel. Dlouho se ukrýval zapomenutý v nizozemském archivu.
Jasně dokládal život mladšího z obou bratrů – Richarda. Z Toweru byl vyveden ještě v roce 1483. Později se dostal na ostrov Texel (1495) a zaznamenány jsou i jeho výpady do Anglie, kdy se během osmi let snažil dostat na trůn, na který měl podle všeho právo.
A starší z bratrů?
Jak to vypadá, bratři se po inkriminovaném roce rozdělili. V roce 1485 byl prý Eduard V. poslán na Normanské ostrovy, chvíli pobýval v Yorkshiru a nakonec se usadil v Irsku. Tam však vydržel jen dva roky. Posílil anglickou kontinentální armádu a vydal se (jak jinak) do Anglie. Jeho snahy však ukončila bitva u Stoke Field.
Více zajímavostí najdete v její knize The Princes in the Tower, která bohužel v češtině zatím nevyšla. A vzhledem k tomu, že tato skutečnost bohužel platí pro prakticky všechny její knihy, v nejbližší době se toho asi nedočkáme.
