Článek
Když jsem poprvé spatřila elektroběžky, nevěřila jsem vlastním očím. Poslal mi je kamarád ve videu a já fakt v první chvíli myslela, že už se někdo připravuje na 1. apríl. Ale ne. Pobavilo mě to tak, že jsem se smála vážně jako blázen! Ale pak mě ten smích přešel.
Bude jich všude plno
Představa, že na běžkách už nemusíme dřít při stoupání, ale stačí se jen lehce odrazit a elektronická asistence nás vytlačí do kopce, zní jako sen pro všechny lenochy i amatérské lyžaře. Koneckonců – něco podobného už teď dělají elektrokola, a podle toho to občas na silnicích taky vypadá. Už vidím ty reklamní titulky: „Konečně se může zimní sport stát dostupnější pro všechny, kteří si netroufají na strmé svahy jen díky vlastní síle. Buďte nahoře rychleji než profíci!“ … a tak nějak podobně. Na hory se tak nejspíš vyrazí podívat i ten, kdo v mládí bojkotoval školní lyžařské kurzy. Ach jo.
Jak že to vlastně funguje?
Koukla jsem se kvůli vám i do specifikací výrobce (ne, kecám, samotnou mě zajímalo, co si to vlastně odvážlivci na ty nohy nasadí). Každá lyže je vybavena odnímatelným bezpřevodovým nábojovým motorem s točivým momentem 20 Nm. Systém napájí lithium-iontová baterie o kapacitě 220 Wh, která poskytuje dostatek energie na dlouhé výstupy. Hmm, z toho moc moudrá nejsem.
Ale důležitá je podle mě další věta: Místo tradičního běžkařského mazání se zde využívá rozdělitelný gumový pás podobný pásu sněžného skútru. Ten se přizpůsobí terénu a zajistí plynulý pohyb vpřed. Aháá – takže budete mít na nohou takové malé rolbičky. Teoreticky tedy stačí jen nazout běžky, postavit se na ně (model pro přepravu vleže čekám nejpozději příští rok), zapnout asistenci a užívat si pohodovou cestu do kopce.
Jo a myslí to i na vaši bezpečnost: „Pokud lyžař spadne a pustí jednu z holí, senzor v rukojeti hole zastaví motory. Po dosažení vrcholu hory uživatel odstraní asistivní komponenty a uloží je do přiloženého batohu, což trvá méně než minutu.“ Tak paráda, běžky vám samy nikam neujedou – no alespoň něco.
Realita? Trochu jiná
Jak už to bývá, ne všechno je tak růžové, jak to na první pohled vypadá. V tomhle případě si dovolím ono škodolibé neštěstí. I když tahle technologie vypadá úžasně, její cena je zatím podle mě vážně dost přemrštěná. Pořízení elektroběžek tak bude (snad) zatím jen pro hrstku nadšenců. A pokud vezmeme v úvahu, jak se klima mění, možná ani nestihnou zažít celoplošné rozšíření – za 20 až 30 let, kdy se podle mě dostanou na nějakou rozumnou cenovou hladinu, totiž už bude sníh nejspíš jen v Dubaji v tom jejich obřím zábavním komplexu.
Můžeme si tedy oddechnout. Možná jednou budou elektroběžky na kopcích stejně běžné jako elektrokola, ale do té doby si budeme muset na horách pořád ještě pořádně máknout! A to je dobře – alespoň doufám.
