Článek
Radka ještě nebyla tak stará, když se v naší firmě začaly provádět nutné změny. Tahle pětapadesátiletá fakturantka byla na svém místě už dlouho. Svoji práci uměla – jen vstřebat některé nové věci jí trvalo dlouho. Třeba to, že mi už nemá do výplaty dávat odečty na děti, že si to potom podám sama, jsem ji čtyři měsíce. Ono se totiž v naší firmě trošku kouzlilo s výplatami – dodnes nevím jak. Ale lidé s dětmi na stejné pozici měli víceméně stejně jako ti bezdětní. Ten bonus prostě někam zmizel. Tak jsem si ho od státu nechala posílat přímo a bylo.
Jen malá změna, ale i to stačilo
Před pár lety se rozhodlo, že se některá oddělení firmy sloučí, část lidí se propustí a ti ostatní převezmou jejich funkci. Šetříme, znáte to. A tenkrát byla vážně krize, takže se tomu nedivím. Byli jsme rádi, že zrovna naše místo zůstalo, takže překousnout trochu práce navíc nevadilo. Za mě to nebyla tak velká katastrofa.
Ale Radka s tím bohužel problém měla. Nová práce jí ani tak nevadila, ale pořád na ni zapomínala. A o co šlo? Než ráno sedla k fakturám, měla otevřít reklamační e-mail (který do té doby obsluhoval někdo jiný), přetřídit poštu a vše vyřešit. A to buď tak, že výtky k fakturaci zpracovala sama, nebo je poslala dál lidem, kteří s nimi měli co dočinění. Na všechno holt na oddělení nedosáhnete, někdy to musí jít až přes obchoďáky.
Když jste Radce na monitor nenalepili upozornění, nic neudělala
A právě to ranní přihlášení do e-mailu byl problém. Nebyla to její ranní rutina a nějak to k tomu kafíčku, sklence džusu a pokecu s ostatními kolegyněmi nedokázala napasovat. Takže se vršily reklamace, připomínky a pak už i stížnosti. My to nevěděli, tak jsme jí to nemohli připomínat. Když tedy do kanceláře vletěl šéf (asi po týdnu), bylo z toho haló. Nedodělky se řešily dva dny – k tomu standardní práce. Prostě nic moc. Chaos nad chaos. Jenže Radka se nepoučila. Pokud jste jí ten e-mail ráno nepřipomněli, nepodívala se tam. Prostě ne. Napsali jsme jí to vedle monitoru na papírek – a na ten se zapomněla kouknout. Ach jo.
Kolega se rozhodl, že ji to naučí
Jasně, měli jsme pro ni pochopení. Sice se sama bránila označení starší, ale uznejte… Tak jí jeden kolega každé ráno přelepil monitor upozorněním. „OTEVŘI MAIL,“ stálo na něm. Vydržel to asi týden – a ona v té době mail poctivě otevírala. Jakmile však s přelepováním přestal, tak zase nic.
Stížnosti se vršily, to vám asi psát nemusím. A skončilo to výpovědí. Na Radčino místo nastoupila jen o špetku mladší dáma, které ale nic podobného nedělalo problém. Naštěstí, protože změn se v dalších letech nasbíralo až dost. Podle mě si to Radka nezasloužila – ale co jiného byste v takovém případě dělali vy? Mohla si každé ráno nastavit budíka, třeba. I jsme jí to radili. A nic. Všechno jde, když se chce. Alespoň já si to myslím.
