Článek
Ať tak nebo tak, určitě neprohloupíte. Mimochodem – první kameramanská klapka padla už před 52 lety. Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Jenže tahle pohádka by rozhodně nebyla tím, čím byla, bez plného nasazení všech zúčastněných. O tom, jak museli herci točit v letních šatech nebo jak jim nedostatek sněhu nahrazovala páchnoucí rybí moučka, jste už určitě slyšeli. Ale zajímavostí všeho druhu je mnohem víc.
Vyděšený princ to opravdu nehrál
K mým nejoblíbenějším scénám patří ta, ve které Helena Růžičková prostě na zámeckém plese čapne prince jako hadrovou panenku a prostě si ho odnese. Je to perfektně secvičené, on by jeden ten údiv Pavlu Trávníčkovi i věřil…
Nu, až na to, že on to byl údiv skutečný. Později k tomu režisér Václav Vorlíček řekl tohle: „Když jsme scénu rozehráli, vzal jsem si Helenu stranou. Řekl jsem jí, ať se po druhé taneční otočce podívá ke kameře, já jí mávnu a ona ať Pavla čapne jako pytel cementu a nese si ho domů. Pavlovi jsme nic neřekli a on v osudný okamžik zůstal nakročený, ztuhnul a díval se po mně s vytřeštěným pohledem, jestli zařvu stop, když to není ve scénáři. Zatímco všechny záběry se točí dvakrát až třikrát, tenhle jsme opakovat nemuseli.“
Na Pavla Trávníčka tak ušil pořádnou boudu. Ovšem dá se říct, že to bylo rozhodně ku prospěchu věci a herec se s tím nakonec nějak srovnal. Koneckonců ho mohlo hřát pomyšlení, že mu Václav Vorlíček dal na konkurzu přednost před stovkami jiných, tehdy třiadvacetiletý Trávníček mu prý připomínal Alaina Delona. Jenže jak se ukázalo, vzhled nebyl všechno. Moravský přízvuk tehdy nebyl produkci úplně po chuti, a tak nakonec hlasem prince promlouvá Petr Svojtka. Trávníček prý nesl předabování těžce, ale nic jiného mu bohužel nezbylo.
Ale i Popelka mohla vypadat úplně jinak
Možná vás to překvapí, ale Popelkou totiž původně vůbec neměla být Libuše Šafránková. Režisér měl vyhlédnutou Janu Preissovou, která se podle jeho mínění do role hodila absolutně dokonale. Jenže ta byla v době plánovaného natáčení těhotná. A právě tehdy si Vorlíček vzpomněl na devatenáctiletou Šafránkovou, kterou znal už z Babičky. A trefil se. A jako bonus se ukázalo, že umí také skvěle jezdit na koni, takže většinu jezdeckých scén zvládla bez dublérky. Paradoxem je, že po skončení natáčení se Libuše Šafránková od pohádky skoro úplně odstřihla a na jakékoli propagační akce vždy dorazila jen velmi neochotně a v co nejmenší míře. Důvod byl prostý – nechtěla být až do konce života spojována s jednou rolí.
A když už jsme u těch koní – legendární Jurášek byl na place hned ve třech verzích. Tehdy totiž řádila v Evropě epidemie slintavky a nepřicházelo v úvahu, aby někdo přes hranice převážel riziková zvířata. A tak dva Juráškové klusali v Německu a jeden v Čechách. Ve filmu si toho ale naštěstí všimnou pouze znalci – tak dobře se zvířecí dvojníky podařilo vybrat.
A ještě k tomu Německu – až sem příště pojedete na dovolenou, navštivte nějakou větší cukrárnu. Je totiž dost slušná šance, že tam na odkaz na tuhle pohádku také narazíte.
Celoročně tu totiž bývají k dostání čokoládové trubičky, na nichž je Popelka ve svatebních šatech. Nesou název Drei Haselnüsse für Aschenbrödel, což není nic jiného než německý překlad názvu Tři oříšky pro Popelku.
Zdroje info: Autorský text
