Článek
Lidé v Římské říši, zabírající tehdy velkou část Evropy a nezanedbatelné území v Africe, vůbec netušili, že se na ně podobná katastrofa řítí. Většina z nich od ní totiž byla daleko. Hustá mlha plná prachu a popela, která na dlouhých 18 měsíců zastínila slunce, je proto překvapila. Svět se ponořil do chladu a temnoty, což mělo ničivé dopady na život na celé severní polokouli.
Rok, kdy Slunce zmizelo
Představte si, že by obloha zůstala po celý den šedivá, slunce by skoro nebylo vidět a teploty by klesaly, jako by uprostřed léta náhle nastala zima. A ta neměla přestat. Přesně tohle se tehdy stalo. Bez tepla a světla přestaly růst plodiny, a tak přišel hladomor, který zasáhl neuvěřitelné množství lidí. Lidé museli hledat nová místa k životu, začali migrovat, a napětí mezi komunitami vyústilo ve války. Navíc se přidala ničivá epidemie moru, která měla na svědomí desítky milionů životů. Výsledek? Pád Římské říše, která sice k tomuto bodu nevyhnutelně spěla, ale sled těchto událostí jej značně urychlil.
Island - tady někde se to celé odehrálo
Co na to věda?
Už dlouho se vědci snažili zjistit, co přesně tuto krizi způsobilo. Pátrali ve starých spisech, vytvářeli teorie a analyzovali data. Klíčem k rozluštění této záhady se nakonec ukázaly být vzorky ledu ze švýcarských ledovců, kde našli mikroskopické částečky vulkanického skla.
A právě to byla ta kýžená stopa. Právě ony totiž odpovídaly horninám z Islandu, což naznačuje, že za touto katastrofou mohly stát právě islandské sopky. Sopečný výbuch jedné z nich vytvořil obří mrak, který obklopil Zemi a doslova „zhasnul“ Slunce.
Není divu, že tehdejší obyvatelé vůbec neměli ponětí o tom, co se děje. Bez moderních satelitních systémů a podobných vymožeností bychom totiž byli ztraceni i my. Sopečný mrak se totiž může šířit ve vysokých vrstvách atmosféry – obloha tak postupně potemní, aniž by kdokoli tušil, odkud se tato změna vzala.
Jedna jediná sopka někdy stačí
Temné období, které trvalo desetiletí
Navíc šlo o tak obrovský výbuch, že dokázal ovlivňovat počasí po mnoho let – přesněji řečeno desetiletí. Po této apokalypse následovalo období, kdy se teploty dlouhodobě držely nízko, příroda se vzpamatovávala pomalu a lidé trpěli hladem. Stromy rostly jen velmi pomalu a půda zůstávala neúrodná. Trvalo více než sto let, než se podnebí začalo vracet k normálu. A i tehdy to šlo velmi pomalu.
Proč nás tato dávno (k naší škodě) zapomenutá událost zajímá?
I když se zdá, že taková katastrofa patří jen do minulosti, vědci varují, že k podobné události může dojít znovu. A bohužel bude mít i obdobné následky – na takovou katastrofu totiž zatím lidstvo rozhodně není dostatečně připraveno.
