Článek
Podle mě měl tenhle úžasný sportovec smůlu hned dvakrát. Život mu totiž vzal náraz do sloupku elektrického vedení 16. března 2025. Bylo mu teprve 43 let. Jak říkám, je to vážně smůla. Na sjezdovce vám může vzít život třeba příliš tvrdý led, manévrovací chyba nebo jiný fanoušek sportu (to když se opravdu nešťastně srazíte) – ale sloupek elektrického vedení? A to byl obalený „do měkkého“, což mělo případný náraz ztlumit. Ale nestačilo to.
Poslední sbohem ve Strašnicích si nachystalo i překvapení
Rozloučení s Kloučkem proběhlo ve středu ve 14:22 ve Velké síni krematoria ve Strašnicích. Bylo opravdu nádherné. Zúčastnili se ho jeho nejbližší, přátelé i bývalí spoluhráči (mnohdy šlo o opravdu známé hokejové tváře). Dorazili například Vladimír Růžička mladší nebo Tomáš Netík.
Atmosféra byla tichá, těžká, emotivní – slz tu bylo k vidění plno. Ne jako na pohřbech různých celebrit, jak si jiné celebrity chodí dělat selfie a neukápne upřímně ani slzička, protože by si zničily svůj dokonalý make-up.
Když smuteční řeč hodně prozradí
Ale to, co se během smutečního obřadu stalo během smuteční řeči, nečekal asi nikdo. Nebo alespoň nikdo z veřejnosti. Smuteční řečník v průběhu svého proslovu prozradil, že Klouček měl v Americe utajeného syna. Řečník totiž zavzpomínal na začátky Tomášovy hokejové kariéry za oceánem:
„V osmnácti odjel do Ameriky. Neměl tam nikoho blízkého. Volal domů přes pevnou linku. Na prvním kempu v Rangers mu podal ruku Wayne Gretzky a puk, kterým dal svůj první gól v NHL, mu podepsal Mark Messier.“
Pak ale přišlo překvapení, které v sále vyvolalo šepot – a v některých očích se objevily další slzy, i když je těžké říct, co za nimi bylo:
„Tam založil rodinu. Má syna Connora.“
A aby to nebyla jen řečnická věta, mezi věnci u rakve skutečně ležel jeden s nápisem: „S láskou, Connor.“ Pro veřejnost to byla novinka – a podle všeho pro některé přítomné v sále také. O jeho prvním dítěti se totiž v Česku nemluvilo, nevědělo, nepsalo (vědělo se jen o jeho dětech, které měl s manželkou Bárou). Možná to byla věc, kterou si Tomáš chránil. Možná ho chtěl chránit. A možná s tím někdy chtěl na veřejnost vyrukovat sám.
Teď už nemůže. Ale v den jeho pohřbu se to dozvěděl celý sál. Bylo to správné? Kdo ví? Možná by si novináři tajemného věnce stejně všimli… Možná ne. Ale přijde mi, že někdo z pohřbu zbytečně udělal senzaci. Co na to říkáte vy?
