Článek
Lidé si dokážou zamilovat ledacos. Například květiny byly předmětem obdivu básníků a umělců snad odjakživa. Ale ke zmijovci je třeba se přibližovat maximálně obezřetně – a nejlépe s kolíčkem na nos.
Láká ty lidi květ, nebo zápach?
Tentokrát je to australské Sydney. Kvete tu totiž nádherný zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) původem ze Sumatry. Ale kdyby jenom kvete – on totiž také pěkně páchne. Prý jako ostré ponožky a zkažené maso dohromady – a pěkně intenzivně. Nic proti, tenhle květ vypadá opravdu nádherně, a ta barva… Hned bych ji dala dceři do bárbínkovského pokojíku. Ale za ten strašný zápach by mi asi nepoděkovala…
Květ, který kvete v Sydney, může vážit až 150 kilogramů. Tak velké jsou největší kusy tohoto druhu. Přesnou váhu samozřejmě zjistit nelze bez jeho poškození. Ale nevadí. Vtipné na tom je, že od prosince, kdy se květ poprvé objevil, vyrostl z 25 centimetrů na 1,6 metru. Musí to být impozantní podívaná. Nejsem si ale jistá, co lidi, kteří sem míří, láká víc – ta velikost, anebo ta možnost, že se mohou před přáteli pochlubit tím, že chvilku čichali něco takového? Mimochodem, nejvíc páchne tahle kytka v noci. Mohli by u ní pořádat třeba stezky odvahy, to by teprve bylo něco…
Úplně poprvé vykvetl tenhle půvabný smraďošek mimo svou domovinu v roce 1889 v Royal Botanic Gardens (Kew, Londýn).
Detail květu
Prohlídka květiny jako show
Pravdou také je, že to v Sydney pojali opravdu impozantně. Ke květině se dostanete po červeném koberci a celá je zasazená do zajímavé pohřební expozice (asi inspirované tím zápachem – ehm, trochu morbidní, no). Má odkazovat na pohřeb královny Viktorie, Rocky Horror Picture Show a díla známého režiséra Davida Lynche. Ale co, když už, tak už…
Navíc si to tahle květina z určitého úhlu pohledu zaslouží. V přírodě to totiž nemá jednoduché. Vykvétá jen zřídka a když už se to stane, musí zkrátka dobře doufat, že bude poblíž jedinec stejného druhu. Sama se totiž opylit neumí (je to proto, že se samičí květy se otevírají dříve než ty samčí). Leckdy tak jednoduše vykvete naprázdno (byť čichové buňky všech v okolí si toho bezpochyby užijí dosytosti – koneckonců, díky tomu láká opylovače v podobě brouků a much). On si totiž zmijovec dává na šíření zápachu do okolí záležet – je totiž teplý, a to doslova. Špička palice se zahřívá až na teplotu mezi 37 až 38 °C (tedy jako lidské tělo). A právě díky tomu se zápach vážně skvěle šíří. Je to prostě teplá kytka, o tom nelze polemizovat. Upřímně – říkám si, že je dobře, že to neumí i naše hadovky. Já vím, jsou to houby – ale umíte si potom v lese představit? Tak snad je to příroda hned tak nenaučí.
Taaakhle je velký
Ale zpátky ke zmijovci. Za celý život si také neužije pořádného olistění. Z velké hlízy totiž vždy vyroste jen jeden jediný list. Uznávám, že může mít velikost menšího stromku a impozantně se větví, takže si málokdo všimne, že vyrůstá z jednoho místa. Ale vždy je pouze jeden. Jakmile odumře, nahradí ho nový – ale nikdy jich na rostlině není víc najednou. Život listu je přibližně rok až rok a půl. Pár výjimek se samozřejmě najde – ale jsou tak zřídkavé jako pandí dvojčata. To abyste neřekli, že neříkám všechno…
Chcete vidět zmijovec? U nás to jde taky
Ale za takovou podívanou nemusíte jen do Austrálie. Přesně tenhle druh zmijovce mají i v Liberci. Čas od času jim vykvete, následně vytvoří spoustu bobulí červené barvy (jsou velké asi jako ředkvička) a vzápětí se šíří dál. Sesbíraná semena totiž pečliví botanici rozesílají do celého světa. V přírodě by to za ně zvládli zoborožci, ale když nemáte žádného po ruce, poslouží vám i obálka. Tak jednoduché to je.
A jak je to tedy s tím opylením? Mají dva, když má plody? Ani nemusí. V roce 1992 botanici v Bonnu zkusili revoluční postup, při kterém samčí květy rozemleli, uschovali pyl a bylo. A to jim do té doby všichni tvrdili, že to nejde…
Jde to i doma
A loni poprvé vykvetl také v bratislavské botanické zahradě, takže kdo to má blíž na Slovensko, ať si hlídá termíny. Ale pozor – kvete jen 24 až 48 hodin přibližně jednou za 10 let, byť za optimálních podmínek i ob rok.
Zmijovec jako pokojovka? Sousedy (ne)vyštvete
Menší druhy zmijovců je možné pěstovat i doma. Vcelku nic na tom není, ale protože se lidé obávají zápachu, bývají vidět jen málokdy. A přitom je to škoda. Existuje totiž šikovný trik – před úplným rozkvětem stačí vylomit palici a žádný zápach nebude. Sice bude květ i malinko méně dekorativní, ale i tak si ho, myslím, užijete víc než v prvním případě. Tak směle do toho. Vsadím se, že vaši sousedé a přátelé vůbec nebudou tušit, co za zvláštní hrnkovku doma pěstujete.
Zdroj:
