Článek
Ale jakmile mají přijít k lékaři, nějak zázračně pookřejí, všechno umí, všechno zvládají a vy potom vypadáte jako pitomci, když lékaři vysvětlujete, že babičce opravdu musí ten seznam léků napsat přesně včetně dávkování, protože ona si to pamatovat nebude. A dokonce občas ti nejčipernější senioři používají k tomu, aby lékaře oblafli, šikovné finty.
Nebojte, já se orientuju
Přesně tohle dělá i naše babi. Než má jít ke své praktické lékařce, dva dny se intenzivně dívá na zprávy, aby se zorientovala v aktuálních událostech a působila potom před doktorkou docela normálně. Běžně přitom ani neví, jaký je den (a občas poplete i měsíc). Moc by se nám hodilo, kdybychom mohli být u lékařky s ní, protože babi potom poplete všechno – termíny, léky atd. Ale babi nás tam nechce, protože přece všechno zvládá sama, a lékařka pro naši přítomnost také nevidí důvod, když je přece babi tak šikovná. A jsme v začarovaném kolečku…
Hlavně, aby mi nesebrali ten řidičák
A k tomuhle tématu se váže jedna pěkná historka, která u nás na vesnici už nějakou dobu koluje. O co šlo? O pravidelné prohlídky u lékaře ohledně řidičského průkazu. Staroušci byli mazaní. Kolikrát už ani s brýlemi toho moc neviděli, ale poradili si. Jeden si někde sehnal opis tabule, co pak doktor používal při ověřování zraku, a celou se ji naučil – a pak i jeho kamarádi. Všechny řádky, tam i zpátky. A šlo jim to moc hezky. A tenhle trik se po nějaké době rozšířil i do okolních vesnic, takže jsme nějakou dobu měli asi nejčipernější populaci dědečků (převážně, babiček tam moc nebylo) s řidičským průkazem v republice.
Jenže pak pan doktor udělal něco, s čím nikdo nepočítal. Ano, hádáte správně, vyměnil tabuli za novou – jinou. A starouškové na kontrole zase suverénně četli, co se naučili. A bylo to samozřejmě špatně. Někteří zkoušeli po odhalení smlouvat, jiní jen tak útrpně pokrčili rameny. Dopadlo to tak, že za pár měsíců přišla „o papíry“ skoro stovka z nich – někdo mluví o 80, jinde dokonce o 90. A protože to je už nějakou dobu a pana lékaře už mezi námi není, už se to nikdy nedozvíme. Ale jako historka k pobavení a možná i poučení je to dobré, co říkáte?
