Článek
Opravdu velké rodinné sešlosti nemusím. Patnáct až dvacet lidí v jedné místnosti – klidně. Ale třicet? A víc? Namačkaných v jednom domě takovým stylem, že jsou stoly i na chodbě? No, to už je prostě moc. Ale tak to na Moravě ještě donedávna opravdu bývalo. Ovšem občas se na takových místech dozvíte vážně šílené věci.
„Vydělal jsem si na to sám, to koukáte!“
Máme strejdu Luďka. On je to vlastně nějaký praprastrýc, ale tam jsou všichni strejdové, znáte to. Luděk je takový ten „mouchy, snězte si mě“. Manželka doma vládne poměrně pevnou rukou a on tak ze všeho nejradši utíká do dílny nebo na dvorek za králíky.
Pokud byste na něm našli něco zajímavého, byla by to nejspíš barva jeho ponožek. Jednou se mu totiž povedlo přijít do kostela v jedné černé a jedné tmavě modré, což mu klebetivé ženské příbuzenstvo dávalo sežrat ještě hodně dlouho. Když se tedy už značně opilé osazenstvo začalo hádat o tom, kdo v životě víc dokázal, kdo si vydělal na větší barák a kdo má vzdělanější děti, nikdo nečekal, že se Luděk zapojí. Ale zapojil. Asi už to nemohl poslouchat. Prostě prásknul do stolu a vstal.
„Jste všichni žabaři, víte to? Víte? Ani nevíte, že já si na celý náš dům vydělal sám. Nepůjčili nám rodiče, to já sám.“
Tipla bych, že na erotické lince spíš očekáváte něco takového
Dělal na erotické lince. Dlouho
Chvíli bylo ticho. Takové to před bouří, které čeká, až do někoho zasáhne první blesk. A ten strejdův sjel tedy pěkně nečekaně.
„S platem zámečníka? Vážně?“ zapochyboval jiný strýc. A už to jelo.
„Jak říkám, jste žabaři. Kdo umí, ten umí.“ A pak udělal strejda něco, na co do smrti nezapomenu. Začal přítomné pány oslovovat „miláčku“, „koloušku“ a podobně – ale tak dokonalým ženským hlasem, že jsem nechápala. „Vidíte, tohle mi vydělává,“ smál se. „Když zavoláte na nějakou erotickou linku, vy obšourníci, tak to můžu být klidně já. To koukáte, co? Nepoznali byste to. Klidně byste si se mnou chtěli domluvit schůzku. Takových už bylo. Na celej barák jsem si vydělal jen díky chlapům, jako jste vy.“
Následovalo další ticho. Mnohem větší. A pak řev a vřava. Taky o to větší. Ale strejda se zase stáhl do své ulity, moc nemluvil (asi řekl, co chtěl) a jen se smál a pil. Jestli z něj pak chlapi ještě něco dostali, když šli společně „na hnůj“ (však víte, kam – to aby se zbytečně neplýtvalo vodou), to nevím. Ale mě by to zajímalo. Jak se k takové práci člověk dostane? Už nám byly jasné ty pražské brigády, co několikrát do roka míval. Ale že by to neslo tolik? Vážně?
Dneska už je boom erotických linek dávno pryč a lidé si dokážou vydělat mnohem bizarnějšími způsoby. Ale na strejdu Luďka prostě nezapomenu. Ten dal asi všemu korunu.
