Článek
Nikam to hlásit nechtěla, což jsme chápali. Ještě jí nebylo ani 15. Bála se, co by z toho bylo. Trvalo tři týdny, než ji syn přesvědčil, že to bude určitě dobré, že lidé jsou tu od toho, aby jí pomohli. Takže když se „to“ zase stalo, zavolali jsme policii.
Když to nedosvědčí, nejde nic
A policie vážně přijela. Asi do 10 minut – ale to je poslední pozitivum, které můžu říct. Nechali si zavolat tu holčičku a vyptávali se. Podotýkám, že všechno v přítomnosti rodičů. Nikdo si ji nevzal stranou. Nikdo neodvedl alespoň otce… A jak myslíte, že to všechno dopadlo? Všechno popřela. Tak se milí policisté sbalili a odjeli.
Důstojník byl alespoň tak slušný, že nám zavolal a sdělil nám to. Nic víc prý dělat nemůže. Ale předají to dále. Kdyby náhodou.
Sociálka taky nic neudělala
A tak si slečnu předvolali – pěkně s maminkou, která se už od dveří nechala slyšet, ať téhle malé lhářce nic nevěří. Člověk by čekal oddělený výslech třeba, ale nic. A dívčina zase všechno popřela. Ne, já se jí vážně nedivím. Uvedla, že si dělala legraci a chtěla být zajímavá.
Tak určitě. Syn ještě později na policii dokládal ony konverzace, které s ní vedl, ale k ničemu to nebylo. Rodina se totiž mezitím přestěhovala. Nikdo neví kam. Slečně asi sebrali telefon, takže syn se jí už nedovolá. Nebo už mu volat nechtěla – po tom zklamání, co zažila.
A sociálka, ta nemůže dělat nic. O rodině taky nic neví – a vůbec, už jsou (asi) v jiném kraji, tak se to bude řešit tam. Je to už přes rok. Ani nám se nepodařilo nic dohledat. Syn prohledával i sociální sítě, ale nic. Kdo ví, jestli nejsou třeba někde v zahraničí. Ale já pořád myslím na to, že někde tady je dítě, kterému měl někdo pomoci – a nikdo to neudělal. Upřímně jsem si myslela, že tyhle věci už u nás fungují jinak. Jsme přece civilizovaná Evropa, krucinál! Ale evidentně ne tak moc, jak si o sobě myslíme.
Možná šlo jen o selhání jednotlivců, možná o celý špatně nastavený systém – ale výsledek je stejný. A na jeho konci stojí dítě, kterému nikdo nepomůže. A já s tím nemůžu dělat vůbec nic… A jakou jizvu na duši to zanechalo v mém dítěti, o tom už je snad radši lepší nepřemýšlet vůbec.
