Článek
Když jsem se rozhodl postavit malou pergolu na zahradě, ani ve snu by mě nenapadlo, že tím vstoupím do spletitého světa stavebních vyhlášek, odkazů na paragrafy a nekonečných úředních koleček. Jo, taková Hlava 22, hezky zparodovaná v jednom dílu Asterixe a Obelixe.
Měl to být fakt jednoduchý projekt – kus dřeva, pár trámků, střecha pro posezení s rodinou. Měl jsem to za dvě odpoledne hotové – a to jsem se ani nijak moc nesnažil. Jenže pak přišel den, kdy se mi úřad rozhodl ukázat, jaké jsou skryté pasti české byrokracie.
Že se já hlupák nepodíval dřív
Pergolu jsem postavil přesně podle toho, co jsem si (mylně) pamatoval – do 25 m² přece nemusím nic řešit! Žádné povolení, žádná byrokracie. Hotovo, vymalováno, grilujeme. Jenže pak se objevil soused.
„Hele, nechci bejt prudič, ale ta vaše pergola je blízko plotu. Nebude s tím problém?“ zeptal se s takovým tím zvláštním úsměvem, který naznačoval, že pokud problém ještě není, brzy bude. No to je tedy paráda.
Přiznám se, trochu mi zatrnulo. Ale stále jsem věřil, že mám všechno v pořádku. Pergola splňuje metráž, tak co by se mohlo stát? Jenže když jsem si pro jistotu skočil na úřad, abych se na všechno přeptal, čekalo mě nemilé překvapení.
Dvě vyhlášky – a je z toho jeden velký problém
„To jste nevěděl, že pergola potřebuje povolení?“ zeptala se mě úřednice tónem, ze kterého bylo jasné, že takových jako já už viděla desítky. Jen teda nemyslím, že se jednalo o majitele pergol, když se tak rozhlédnu kolem sebe…
„No, do 25 m² přece není potřeba nic hlásit, ne?“ odpověděl jsem trochu nesměle, ale stále přesvědčený o tom, že mám pravdu.
„Ano, ale zároveň musí být nejméně dva metry od hranice pozemku. A to už je v jiné vyhlášce,“ usmála se mile, jako kdyby mi právě oznámila, že mi v pekárně došel oblíbený chleba. A přitom mi právě hodila do mých zahradních plánů pěkně velký granát. Ale abych jí nekřivdil – rovnou mi to všechno dohledala.
Ano, pravidlo o velikosti pergoly je v jednom zákoně, ale podmínka o vzdálenosti od hranic pozemku je schovaná v jiné vyhlášce. A to jsem samozřejmě nevěděl – asi jako většina lidí. Schválně – kam byste postavili svou pergolu? Jestli pěkně do rohu zahrady, tak máte ten stejný problém jako já.
Z nevinné pergoly černá stavba
A tak jsem se během jedné návštěvy úřadu z hrdého majitele pergoly stal stavebním hříšníkem. Pergola prý nesplňuje podmínky, takže je černou stavbou a potřebuji dodatečné povolení.
„A co mám teď dělat?“ zeptal jsem se už trochu rezignovaně. To tedy zase bude den.
Úřednice se opět usmála, tentokrát ještě vlídněji. „No, máte dvě možnosti. Buď požádáte o dodatečné povolení, nebo pergolu posunete dál od plotu.“
Představa, že celou konstrukci rozebírám a stěhuju o dva metry (když už jsem si tam krásně vydláždil podlahu!), mě donutila zavřít oči a v duchu si říct všechna sprostá slova, která znám. Myslím, že to na mně úřednice viděla, proto trpělivě počkala, až se zase vzpamatuju a bude se mnou řeč.
Byrokracie 1 : 0 – jinak se to uhrát nedalo
Nakonec jsem zažádal o dodatečné povolení. Vyplnil papíry, čekal na schválení a samozřejmě zaplatil poplatek – protože úřady se musí nějak živit. Ale nakonec to vlastně dobře dopadlo. A mimochodem – kdybych nebyl pitomec a na ten úřad sám nešel, nejspíš by se nic nestalo.
Když jsem se totiž zmínil o tom, že tady má pergolu každý, pokrčila úřednice rameny a konstatovala, že dokud ji nikdo nenahlásí, nestarají se o to. No, ale asi je lepší mít všechno pěkně čisté – aspoň se vyhnu problémům do budoucna.
Tak kdybyste si stavěli pergolu, myslete na mě. Může to mít vážně nepěkný háček.
Sepsáno na základě příběhu kamaráda.
