Článek
Jenže pod jejím černým závojem se možná skrýval příběh, který by dokázal zbořit celý „viktoriánský“ mýtus rychleji než onen příslovečný domeček z karet – a hlavní roli v něm hraje skotský sluha John Brown.
Žena, která hledala lásku
Když v roce 1861 zemřel její královský choť princ Albert, Viktorie pro něj truchlila. Zahalila se do černé a jak se všeobecně tvrdí, už v ní zůstala. Jenže jak to vypadá, chybějící místo po jejím milovaném muži brzy zaplnil někdo jiný – skotský sluha John Brown. Možná si říkáte, že je to nesmysl – vždyť Viktorie byla podle toho, co se dnes říká, velmi prudérní. O lásku nestála a vůbec jí, aby se tak řeklo, pozemské rozkoše nic neříkaly…
Jenže ona asi měla i 9 dětí, a ty se, jak se říká, nevzaly z ničeho. Ve skutečnosti máme dnes její obraz značně zkreslený jejím vlastním deníkem. Ale ne proto, že by do nich nenapsala všechno – ale proto, že je k vydání připravovali muži. A ti nějaké romantické tanečky, těhotenství nebo románky vůbec nezajímaly. Navíc o Brownovi mluví i dobový tisk.
A není divu, vždyť královnu doprovázel snad na každém kroku, mluvil s ní bez obvyklého dvorního protokolu a brzy si u ní získal vliv, který dvorní dámy i ministři, kteří museli stát v povzdálí, jen těžko snášeli. Nejdřív se mluvilo o platonickém vztahu, později i o něčem víc. Satirické listy dokonce jejího sluhu zobrazovaly vedle prázdného trůnu, a Viktoriánci jí začali přezdívat „paní Brownová“.
Žal po jeho smrti nedokázala skrývat
Když Brown roku 1883 náhle zemřel, Viktorie truchlila podobně okázale jako po ztrátě Alberta – nechala jeho pokoje uzavřít a na nic se v nich nesmělo sáhnout, objednávala památníky po celé zemi a do své rakve si později nechala vložit pramen jeho vlasů a svatební prsten jeho matky. Nikoho ale v tehdejší době nenapadlo, že by za tím mohlo být něco víc.
Zlé jazyky sice hovořily o tajné svatbě, jenže něco by se přece muselo zachovat – listiny, svědci… a protože se nic takového nenašlo, brzy se na to zapomnělo. Jenže i když Viktorie byla rozená Britka, John Brown byl Skot. A tam se na manželství pohlíželo trochu jinak – uzavřít se dalo prostě i tak, že se dva lidé sami sobě zaslíbili. A k tomu by žádné papírování ani svědci nebyli třeba.
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Rodinný archiv dal tajemství novou váhu
Teprve nedávno historická badatelka Fern Riddellová odkryla v zapomenutém rodinném archivu Brownových dopisy a upomínky, které vztahu těchto dvou zajímavých historických osobností dodávají docela novou váhu. Najdeme mezi nimi například i novoroční přání podepsané „Mému nejlepšímu příteli JB / Od jeho nejlepší přítelkyně V.R.I.“ a odlitek Brownovy ruky – mimochodem, stejnou upomínku si Viktorie nechala udělat i z ruky prince Alberta.
Zajímavé jsou i zprávy z rodiny Brownova bratra o údajném nemanželském dítěti, kterému Viktorie měla zaplatit cestu z Nového Zélandu zpět do Británie. O jejím těhotenství se spekulovalo už v její době, ale opět se nic nepotvrdilo. A jak by také mohlo! Navíc celá jedna větev Brownů o sobě říká, že pochází z nelegitimního potomstva… ale dokud nebudou provedeny testy DNA, nejspíš se nic dalšího nedozvíme. A k něčemu takovému není britská královská rodina, jak jsme se už mnohokrát přesvědčili, právě příznivě nakloněna.
Jisté je jedno – Viktorie k Brownovi cítila mimořádnou náklonnost – jen dodnes nikdo neví, kam až vlastně sahala. A dost možná to ani vědět nemá. Je to dobrá připomínka toho, že i nejmocnější žena své doby měla svou skrytou soukromou, lidskou tvář. A pokud nechtěla, aby o ní veřejnost věděla, mělo by to tak i zůstat.
Zdroj: Autorský text,
