Článek
Část občerstvení je zdarma nebo za pár korun. Z tohohle soudku je také pěkných pár historek. Třeba o pánovi a pěti latté.
A nejsou volné a nejsou
Nevím, jak se mu to povedlo, ale cestou z Ostravy do Pardubic si vážně zvládl obstarat pět kafí (vzhledem k tomu, že si z vozíku, který nás minul dvakrát, vždycky objednal latté, tak tipuju, že ten zbytek bylo to samé) a jeden mátový čaj. Když prostě vozík dlouho nejel, vypravil se za ním a něco si donesl.
A zvládl k tomu i nějaký ten koláč za pár korun a samozřejmě vodu. Už nad tím by člověk trochu pozdvihl obočí. Ale budiž, někdo asi chce využít toho, co je mu nabízeno, na 150 %. A nemyslím si, že na tom RegioJet nějak tratí – vždycky se najde dost dalších lidí, kteří si nevezmou nic. Ale pointa tohohle příběhu je jinde. Ono takovéhle pití se někde prostě projeví. A tak i milý pán musel tam, kam i císařpán chodí pěšky.
„To snad ne, voni jsou vobsazený,“zaznělo za chvíli zpoza rohu jeho kvílení. Rychlé kroky a syčení dveří do dalšího vagónu daly tušit, co se asi dělo dál. Jenže jak to vypadalo, všude to bylo stejné (anebo WC nefungovalo, to bývá také časté). Chvíli bylo ticho, pak se očividně vrátil. „Pořád obsazený, já se asi…“ zazněl další procítěný zoufalý kvil a pán mašíroval zase na druhou stranu. Asi musel doťapat chudák až na druhý konec vlaku, protože se vrátil až po opravdu dlouhé době. A nezapomněl si na to ještě zanadávat. No jo, kamaráde, pomyslela jsem si tenkrát. Kdyby toho všichni vypili jako ty, neodskočíš si vůbec…
Jak mít kupé pro sebe
Ale zpátky k tomu chytrému triku, jak jsem psala výš. Tedy za chytrý ho označil syn, když jsem mu situaci nevěřícně popisovala (studuje na železničáře, tak rád porovnává konkurenci). Já bych to asi nazvala jinak. Nejspíš – ehm, vyčůraný?
A o co šlo? Sedla jsem si do kupé, kde už u dveří seděli dva pánové – kravaťáci. To neberte jako hanlivé označení, prostě je to popis. Ale notebooky s sebou měli, to zase jo. Cesta ubíhala celkem v klidu, nebyli to nijak nároční spolucestující. Někde u Chrudimi však najednou jeden z nich zahalekal „Bacha, ať nám to nepropadne.“ Oba vytáhli aplikaci a – jak jsem pochopila – rušili bookované jízdenky do tohohle kupé. Víceméně těsně před příjezdem do další stanice, aby byla co nejmenší šance, že si ta místa někdo koupí. A kdybych já nebyla rychlejší a nekoupila si jízdenku dřív než oni, určitě bych s nimi neseděla – prostě by to kupé shrábli celé.
Zajistili si tak vlastně pohodlí úplně zadarmo, protože když jízdenku stornujete včas, peníze se vám vrátí. Tak já nevím… Chytré to asi je, jak mi obdivně sdělil můj potomek. Ale taky neslušné a vůbec… Doufám, že takových vykuků jezdí jen pár, jinak bych se začala bát, jestli se příště do vlaku vůbec dostanu…
Zdroj: Autorský text
