Článek
Věděla jsem, že půjdeme. Už ve chvíli, kdy se objevil první trailer. A to je už fakt nějaký ten pátek. Abychom si rozuměli – rodinně jsme hráči. Moje drahé dětičky (teď už řádní puberťáci) – no a já. Syn z toho totiž byl (a dodnes je) jako desetiletý tak nadšený, že brzy zlanařil mladší sestru a pak i mě. Nejdřív jsme hráli přes cizí servery (abychom mohli hrát spolu), pak nějak udělal vlastní. A drandíme na tom dodnes. No a pak je v rodině manžel, zarytý hráč WoWka a Diabla. Tak začneme.
Dojmy z filmu? To byste neuhodli
Vezmu to asi jako první z jeho stránky. Očividná zívačka. Film ho moc nebavil. Jo, kvitoval Steva – fajn herec (a to jméno mu prý taky něco říkalo) a pobavili kostlivci. To je všechno. Ztráta času. Nic, za co bychom měli podle něj utrácet vstupenky. No a pak jsme tu my, hráči.
Minecraft film je prostě boží!
Jo, já vím, že jsem technicky na tyhle hry už asi stará (ale ta vesnice na Mushroom ostrově, po které se potulují červené i hnědé krávomůrky, ta se mi fakt povedla – to byste museli vidět). Ale je mi to tak nějak fuk. Přiznávám, že o té hře vím o hodně, hodně míň než moje děti a na creepera obvykle nestačím a většinou zbaběle zdrhám (protože to prostě neumím načasovat tak, abych ho sejmula a zároveň mě neodbouchnul). Nenapravitelný případ, prostě.
Ale od toho mám děti. Je to u nás nějak doma rozdělené. Já farmařím, vařím, těžím – díťátka lítají po okolí, staví různé technické šílenosti a tak podobně. Jo a nosí mi kytky, bo na ty jsem fakt cvok a sázím je všude.
No a my jsme byli z filmu prostě nadšení. Jeden vtípek za druhým – a spousta věcí, které reálně děláme. Kraftění? Jasně. Jízda vozíkem? Musí být. Boží vesničani taky. A nechybí ani vědro s vodou, které vás zachrání při pádu z výšky (tady taky pokulhávám – děcka ho používají i k lezení po stěnách, já si to radši poctivě odkopu).
Řezali jsme se od začátku až do konce. Že to nemá nějaký hluboký příběh? Čert to vem! Že Jason Momoa (na kterého jsem se fakt těšila) po většinu času jen ječí a někam padá? No problemo, i to mu jde skvěle. S každou další potvůrkou a každým dalším odkazem na reálnou hru se nám film líbil víc a víc. Dobře, bylo tam pár nelogičností a vůbec ten příběh mohli postavit trochu líp, ale za mě pěkných 80 %. Jo a klidně půjdu znovu (a extra kyblíček na popcorn taky mám).
Ještě zpátky k WoWku
Ale zatímco my jsme sdíleli nadšené reakce ve své komunitě, manžel zase šel do té své. A ukázalo se, že takových „příšeráckých“ taťků (naše soukromá přezdívka - prostě mydlí příšerky, aby bylo jasno), které rodina dotáhla do kina, bylo víc. Shodl se víceméně na tomtéž – totální blbost a ztráta peněz.
Takže až příště uvidíte recenzi na Minecraft film, zjistěte si nejdřív, kdo ji psal. Jestli nerdík, který má odcraftěno pěkných pár stovek hodin, nebo milovník docela jiného žánru (třeba právě náš milý WoWkař), kterého tam třeba redakce poslala jen proto, že je „přes ty počítače.“ To se na tom podepíše nejvíc – tedy alespoň podle mě.
P.S. Rozhodně se nechci do milovníků Azerothu nijak navážet. Nepochybuji, že se i mezi nimi najdou milovníci kostičkového světa nebo jednoduše ti, kterým bude celý Minecraft jednoduše fuk. Vycházím jen ze svých zkušeností, ostatně jako vždycky.
Zdroj: Autorský text
