Článek
Smrdí, dělají bordel a mají něco v očích – tak se jich zbavíme. Ano, tak nějak asi uvažovali lidé, kteří tohle udělali. Je to krátkozraké, primitivní a pro spoustu lidí prostě nepředstavitelné. Jenže se to stává. A to až moc často.
Útulek je za rohem, 5 minut chůze
Do útulku donesl tři nalezence zachránce z řad našich bezdomovců. Není se čemu divit. Snad jen tihle lidé prohrabávají kontejnery až dolů ve snaze najít něco, co by se ještě mohlo hodit. A tak objevil i tenhle pytel. Zaházený vším možným, až úplně na dně. Něco se v něm hýbalo a bylo to barevné, tak to přinesl.
Paní majitelka útulku vytáhla z pytle tři králíčky. Dva ještě dýchali, i když to měli jen tak tak. Třetího ta hora odpadků v kontejneru zasypala až moc. Ještě ho zkusila rozdýchat, ale bylo pozdě. Pánovi přitom tekly slzy, až ho potom musela uklidňovat. Vyčítal si, že k těm popelnicím nepřišel už ráno – prý je má až na druhém konci rajonu. Ale kdyby to věděl…
Zánět v očích, jinak zdraví
Když se náš útulkový anděl o tyhle nové nalezence postaral (veterinář později potvrdil, že jim víceméně nic není, až na zánět v očích), musela chtě nechtě vyprovodit i pána. Ten nakonec nedal jinak a vzal si mrtvé zvířátko s sebou, že ho někde pohřbí. A z kapsy vykutálel pár drobných, prý aby ti drobci měli na přilepšenou. Neměla to srdce mu říct, že za to dneska nekoupí ani pytlíček granulí.
Trestní oznámení je samozřejmě podáno, ale víte, jak to s těmihle případy bývá. Ale nedokážu pochopit, že se opravdu najde někdo, kdo dokáže hodit živá zvířátka do kontejneru a nechat je tam. Kdyby je nechal alespoň vedle, kdyby udělal těch pár kroků k útulku… Kdyby, kdyby. Nejsou to věci, jsou to živá stvoření. Tak snad si brzo najdou nového hodného páníčka. Moc bych jim to přála.
