Článek
Do tchyní se v poslední době „strefuji“ docela často, já vím, a už mi to bylo vytýkáno. Jenže některé věci prostě píše sám život. I když upřímně, v tomhle případě si nejsem tak úplně jistá, na které straně je pravda. Ustoupit by totiž podle mě měly obě.
Nevinný výlet za koupáním
Tenhle příběh mám od kolegyně z práce. Inu – posuďte sami. „Půjčila jsem jí Ilu (Ilonka je asi roční blonďatý andílek – to aby bylo jasno) na sobotní odpoledne. Tak, jako už mockrát. Když jsem si jí večer vyzvedávala, řekla mi tchyně, že s ní a dědou zajeli na koupaliště. Byla jsem ráda, že ji vzali na pěkný výlet a dcera bude mít pěkné zážitky.
Když jsem si ale vyzvedávala autosedačku, kterou u tchánovců vždycky pro všechny případy nechávám, zarazila mě jedna věc. Když jsem totiž odjížděla, nechala jsem ji na chodbě a přes ni pověsila tašku s náhradními oblečky pro Ilu. A ta taška tam visela pořád stejně.
„Vy jste neměli autosedačku?“ zeptala jsem se zaraženě. Tchyně mi bohorovně odpověděla, že ne, že je to přece „kousek“, tak vezli Ilu na klíně. „Kousek?“ začala jsem ječet. „Vždyť je to odsud deset minut, to si děláte legraci, vždyť je to hrozně nebezpečné! To nevíte, co se mohlo stát?“ Na to mi tchyně klidně odpověděla, že za nich taky žádné sedačky nebyly a že to bylo jenom po vesnici, tak ať nevyšiluju.
Dceru už mi hlídat nebude, nikdy
A to byla poslední kapka. Vzala jsem Ilu, práskla za sebou dveřmi a zaječela do otevřeného okna, ať s hlídáním už nepočítají. Že své dítě zabít nenechám. Později se to snažil se svými rodiči urovnat manžel, prý slíbili, že už to neudělají a sedačku si budou brát, ale já už jim prostě nevěřím. Já prý vyšiluju, ale oni zklamali mou důvěru. Ilu k nim vezmu, ale tak maximálně na pár hodin odpoledne, když u toho budu taky. S ničím jiným ať nepočítají.“ Podobné problémy má se svou tchyní i moje kamarádka Veronika, ale takhle to zatím nevygradovalo. Ale pojďme dál.
Podle mě si zaslouží druhou šanci
Když to kolegyně dovyprávěla, rozdělily jsme se na dva tábory. Toto chování samozřejmě neschvaloval nikdo. Asi půlka kolegyň by se prý zachovala stejně jako ona a žádné hlídání už by nebylo. Já jsem spíše v té druhé, která by chtěla dát prarodičům ještě šanci. Co myslíte vy?
