Článek
Prodejci na našich farmářských trzích už mě znají – tedy pokud na ně jezdí pravidelně. I když nic nekoupím, hezky se usměju, pozdravím, prohodíme pár slov. Je to takový balzám na duši – škoda, že je nestíhám každý týden. Navíc v zimě chybí stánky s mými oblíbenými živými květinami, takže o to moje motivace k účasti klesá.
Hele, mají javorový, to si koupím
Na med mám svého oblíbeného včelaře, takže na farmářských trzích většinou podobné zboží nekupuju (jo, medovina, to je něco jiného – co u nás doma frčí Zaklínač, a že už to je pěkná řádka let, pijeme ji všichni).
Jenže tenhle prodejce měl med javorový. To je speciální druh medu, který si mohou dopřát i alergici. Někteří po celý rok, jiní jen mimo pylovou sezónu (jako moje maminka třeba). Nebývá tak běžně k dostání, takže když ho někde vidím, sáhnu po něm.
Ale tenhle prodejce mě překvapil.
Med od včelaře je nejlepší
Neprodám, špatně byste ho skladovala
Pozdravím a hned se tážu na tmavě zabarvené sklenice. Přeju si tři – když už, tak už. Cenu pro jednou pomiňme.
„Ale já vám ten med neprodám, slečno, vy byste ho určitě špatně skladovala.“
Nevím, jestli mě tak dobře odhadl – holt, jsem pro každou legraci. Ale dostal mě tím oslovením slečno (to už vážně pěkných pár let nejsem).
„Vážně?“ zmohla jsem se jen na překvapenou otázku.
„No schválně,“ nedal se ten bodrý starší pán. „Kdepak ho máte?“
„No, ve skříni,“ konstatovala jsem.
„Vedle sporáku, že jo?“
Podivila jsem se, jak to ví.
„No, všichni ho tam mají. To je klasická chyba. Ale medu tam není dobře, slečno. Nemá rád ty výkyvy teploty. Ničíte ho tak, přichází o všechny ty cenné věci, kvůli kterým ho kupujete.“
„Aha,“ usmála jsem se. „Tak kam s ním? Do spíže?“
„Třeba tam. Chlad a tma, to mu svědčí. Ale hlavně daleko od sporáku.“
„To jste mě tedy zaskočil,“ uznala jsem u placení.
„To víte, slečno. Když to lidem říkám během placení, tak mě neposlouchají. Někteří mě dokonce nenechají domluvit. Tak to dělám takhle. Dobrého medu je málo, přece si ho nebudeme ničit.“
Jablíčka máčená v medu jsou jeden z nejlepších dezertů, které znám
To jsem uznala a dostala jsem k nákupu ještě pár dobrých rad.
„A květový med, lipový a tyhle všechny dejte radši do lednice. Ony jsou takové choulostivější. Někdy v nich najdete i moc vody, tak potom kvasí. Teda kvašený med klidně dejte do buchty, ale to už není ono. To už je trochu drahé sladidlo, co?“
Poděkovala jsem za cenné rady a kdybych měla notýsek, hned bych si je napsala. Takhle jen doufám, že jsem si to zapamatovala všechno.
Měla jsem strejdu včelaře, ale ten takovými radami šetřil. A vůbec nám odmítal prodávat med (vždycky nám jen skleničku daroval), aby nám náhodou neřekl, za kolik ho prodává.
Dnes se tomu nedivím, většina rodiny je na peníze pěkný ras. A občas to u nás bylo i ve stylu „když mně chcípla koza, tak tu sousedovu otrávím.“
Ale to už je na jiné povídání.
Tak se mějte krásně a dobrému medu zdar!
