Článek
Mám tip na jednu věc, kterou byste si měli nechat od cesty. Netvrdím, že to platí univerzálně, ale zkuste se nad tím alespoň zamyslet.
Na zahradnickou školu květiny (ne)noste
Moje kamarádka učí na střední zahradnické škole. Je to báječná ženská – občas tak trochu od rány, ale jinak docela oblíbená. Že má ke konci roku auto plné kytic, asi nikoho nepřekvapí. Je takový milovník rostlin, že si kvůli tomu i dovolenou plánuje až na druhou polovinu července, aby o tu krásu nepřišla. Ale když dostane třeba růži v květináči, jásá ještě víc (a její zahrada podle toho taky vypadá). Problém má ale s Vánoci.
Hvězdu ani kaktus už, prosím, ne
Nějak se totiž rozmohlo, že oblíbené učitelky před těmito svátky dostávají v zásadě dvě věci: buď vánoční hvězdu, nebo vánoční kaktus pěkně plný květů. Kamarádka tipuje, že za to asi může blízkost velkého květinářství, které má každý rok tohoto sortimentu plno. Nicméně jde o jednu katastrofu vedle druhé.
Květiny totiž v naprosté většině případů nastydnou („Vždyť je to ke škole pár metrů, co bych to balil“). Vánoční kaktus na tom bývá ještě dobře – ten „jen“ ztratí všechna poupata. Doma poté sice nastává nerudovská otázka, kam s ním, ale ta se nakonec vždycky nějak vyřeší (mnohdy rozdáním po kamarádkách – já mám doma takových kousků už šest a letos čekám nejméně dva další). Mnohem hůř jsou na tom ale vánoční hvězdy. Ty, jakmile jednou nastydnou, už nezachráníte.
Kamarádka vždycky říká, že jí to doslova trhá srdce – snaží se ty chudinky doma vypiplat a stejně nic. Jejich přezimování a následnou „dobarvovací štaci“ už vzdala taky. Většinou si nechá jeden kousek (pokud tedy nějaký z dárků přežije) jako experiment do výuky, ale jinak jde podle ní o vyhozené peníze.
Proč to tedy neřekne, říkáte si?
Jenže ona to řekla. Jeden rok, pěkně v listopadu, na plnou pusu. Oklikou se pak dozvěděla, že je nevděčná, že může být ráda, že jí vůbec někdo něco dá, a vůbec, že by učitelka neměla mít takové manýry. Tak mlčí. A trpí. Každý rok.
Ale vy to svým učitelům pěkně prosím nedělejte.
