Článek
Už ani nevím, v kterém časopise to vyšlo, ale narazila jsem na vážně pěkný přehled světových silvestrovských zvyků. A to by nebyl můj manžel, aby ho hned nenapadla nějaká kulišárna.
V Itálii nosí nové spodní prádlo a vyhazují staré věci
Mě zaujalo Dánsko – všichni si prý před půlnocí symbolicky stoupnou na židli a jakmile odbije dvanáctá, seskočí z ní, aby tak rovnýma nohama skočili do nového roku. Trochu jsem si představovala přiopilé slavící lidičky, vratké židličky a výsledek mi byl tak nějak jasný. Fajn, tohle doma praktikovat nebudeme.
Manžela víc zaujala Itálie. Tam se prý na Silvestra vždy nosí nové spodní prádlo a staré věci se symbolicky vyhazují oknem ven. „Tak co kdybychom vyházeli všechny naše starý spoďáry? Aspoň protřídíme šuplíky a ještě dodržíme tradici.“ Namítla jsem, že něco takového by sousedé na našem sídlišti asi neocenili. Ale asi jsem měla být důraznější.
Hele, vánoční stromek na Silvestra
Netušila jsem totiž, jak moc se téhle myšlenky chytil. Nové prádlo jsme si teda oblékli – koneckonců, na Vánoce jsme ho dostali dost, tak se nějaké nenošené kousky ještě našly. Pak jsme si přiťukli sklenkou a já šla spát. Na mě je už půlnoc hodně pozdě a rozhází mi to celý den, takže dívat se ještě do dvou do rána na rachejtle se mi vážně nechtělo.
Kdybych to ale věděla, asi bych vzhůru zůstala. Ráno se totiž ukázalo, že smrček před naším panelákem má hezké nové ozdoby. Hádáte správně – manželovy staré trenýrky, moje zaprané bavlněné kalhotky (tak pohodlné na doma) a taky pár kusů erotického prádélka, které mi nesedlo (a jak manžel lakonicky konstatoval – neměla jsem ho přes rok na sobě, tak co). A myslím, že o házení z okna nešlo, bylo to hezky navěšené – no fakt jako ozdoby.
Propadla jsem se hanbou až někam do Koreje, ale manželovi to přišlo strašně vtipné. A jak se ukázalo, tak kolemjdoucím též. Já se jen modlila, ať si nás s tím nikdo nespojí. O dva dny později všechno uklidily městské služby, ale já dodnes za každým ušklíbnutím od sousedů vidím svého manžela, jak někdy v noci za světel rachejtlí zdobí ten smrček. Jestli ho při tom někdo viděl, nebo ne, už se asi nikdy nedozvím. Ale jako historka pro přátele je to dobré, tak ji píšu i vám.
