Článek
Určitě si na mnoho z takových opatření pamatujete. Plastová brčka? Fuj! Plastové příbory? Tak tak. Hluboká orba? Ani náhodou… A určitě bych mohla ještě pokračovat. A ono je to ještě mnohem lepší.
Jedním z nejnovějších tahů Bruselu je program „End of Life Vehicle – ELV“ (ukončená životnost vozidel). Na papíře to vypadá jako chvályhodná snaha zbavit silnice nepojízdných vraků, ale realita? No, jak bych to jen slušně napsala… To už je jiná pohádka.
Konec vraků? Super! Ale co dál?
Jasně, některé body dávají smysl. Třeba zákaz vývozu nepojízdných rachotin, které sotva drží pohromadě. Už žádné vyřazené bouračky z Německa, které se ještě deset let toulají po východní Evropě. To bychom si asi odhlasovali všichni.
Taky by se to mělo týkat aut zaplavených, prošlých požárem apod. Pak se ještě do této iniciativy vloudily body, které nařizují povinně recyklovat 30 % plastů z aut a zajistit, aby alespoň 25 % plastů v nových vozech pocházelo z recyklovaných materiálů. Všechno to zní hezky – do chvíle, než si uvědomíte, co to znamená v praxi.
Máte auto, které prošlo opravou, svářením nebo mělo větší poškození? Smůla, možná už ho nikdy nepřihlásíte. Zákon ho může zařadit do kategorie „ELV“, což znamená jediné – konečná. A nenechte se mýlit, ono se vám to může stát celkem snadno.
Opravy? Zapomeňte, rovnou do šrotu!
Kdysi platilo, že auto jste si opravili a jezdili dál. Dnes? Uděláte větší opravu a úřední štempl vám vystaví stopku. Evropská komise zřejmě došla k závěru, že nejčistší svět je ten, kde se auta prostě přestanou opravovat a budou se jen recyklovat.
Anebo nebudou jezdit vůbec – protože na nová auta spousta domácností nebude mít. To mi na tom vadí. Dneska hodně rodin na venkově bez auta prostě fungovat nemůže. Vlaky a autobusy totiž jezdí spíš sporadicky a pokud si svého volného času vážíte, určitě se na ně nemůžete spoléhat.
Takže co dělat, když vám někdo ťukne do blatníku? No, žádné vyrovnávání a lakování – pěkně rovnou pro nový elektromobil za půl milionu. Chudák stará dobrá Škodovka na dvorku? Ta bude muset skončit. Loučíme se s ní, byla skvělá, ale teď už je dobrá jen na ekologická pohřebiště.
Dobře, v tomhle případě trochu přeháním. Nicméně „do šrotu“ by měla nově patřit jakákoliv auta, na která se něco svařovalo, ta s velkou opravou karoserie nebo taková, u kterých bylo zasaženo do nosné konstrukce. No, nevím – aby nám tady pak na těch silnicích něco zbylo.
A jak to dopadne? Vidím to jasně – tajné garáže jako za prohibice
Dílničky, kde se budou potají opravovat auta, aby „oficiálně k žádné závadě nikdy nedošlo“. K tomu si tam člověk dá tajnou cigaretu, panáka a koupí si pytel uhlí. A kdo ví, možná tam někde na černém trhu seženete i plastový příbor a brčko! Luxus, co?
Časy se mění, ale jedno je jisté – když něco nejde dobrovolně, dřív nebo později si lidi najdou cestu, jak to obejít. Myslím si, že tak plošně sáhnout do tak široké oblasti prostě nedopadne dobře.
