Článek
Když jsem v 90. letech minulého století dostala byt na Sokolovské ulici v Praze 9, měla jsem pocit výhry v loterii.
Všude byly krámky - od potravin, přes oblečení, boty, domácí potřeby, zeleninu, drůbeží speciality, ryby, prostě paráda, člověk se prošel a nakoupil si, co chtěl a potřeboval.
Těsně po roce 2000 nám v blízkosti postavili tehdy Sazka Arénu (dnes O2), vedle níž postavili nákupní středisko Harfa.
Mít v dochozí vzdálenosti nákupní středisko a k tomu ještě „stánek kultury“ mi připadalo v té době skvělé, i když při stavbě tehdy Sazky Arény nám neustále vypadával proud a s půl ročním dítětem jsme seděli při svíčkách. Nebylo to až tak romantické, jak se to může zdát, ale byli jsme mladí a brali jsme to s humorem.
Tehdy jsme měli parkování „na kartičku“. Prostě jsme šli na Městský úřad, tam nám přidělili kartičku, že tady smíme jakožto rezidenti parkovat (tehdy zdarma) a bylo to vyřešené.
V současné době máme zavedeny parkovací zóny. Samozřejmě jsme zaregistrovaní plátci, parkování není úplně „za hubičku“, ale měli bychom mít možnost zaparkovat. Ovšem skutečnost? V nákupním středisku v Harfě nezaparkujeme, hraje Sparta, takže je plno (potřebovali jsme si jenom dojít do Alza boxu). V ulici, kde běžně parkujeme, nebylo jediné místo (ano, může mě těšit, že pokud projede auto s kamerami, neplatící dostanou pokutu). OK, ale kam mám jet zaparkovat já?
Další problém je, když za mnou přijedou příbuzní. Byla jsem na náročné operaci, přijela za mnou dcera, aby mi pomohla. Má dvě malé dcery, 2 a 4 roky. Jsme na fialové zóně, takže v okolí parkovat dlouhodobě nesmí. Za barákem máme jedno místo, které umožňuje (dle předpisů) i dlouhodobější neplacené parkování. Jenomže to byste nesměli mít nenávistného souseda, který parkování na tomto jediném místě okamžitě udává Policii a ta potom musí „konat“. Se sousedem není možné se domluvit. Že za mnou dcera jezdila v době, kdy jsem nemohla chodit, ho naprosto nezajímalo a tudíž policie „konala“ a „solila“ pokuty.
Jsem fanoušek hokejové Sparty, ale od té doby, co mají „svatostánek“ u nás, mi lezou na nervy. Zrovna tak příznivci všech zpěváků, kapel, sportovních klání a jiných akcí.
Nejsem nenávistná, když se hrálo MS, chodila jsem schválně do Harfy a s fanoušky jsem se cítila „na jedné vlně“. Návštěvníci koncertů se chovají normálně, ale doprčic, proč musím řešit to, že ač platím nehorázné výpalné za parkování, fakt nemám kam dát auto? (Jan Neruda - Kam s ním)? :-)
