Článek
Vždycky jsem ráda četla diskuze, ale bála jsem se tam přispívat. Co když se mi někdo vysměje? Co když mi vynadá? Co když… já nevím, co by, kdyby, jak by… Potom jsem se osmělila a začala jsem sem tam do diskuzí přispívat. Najednou jsem zjistila, že se nic neděje. Prostě někdo souhlasí, někdo nesouhlasí, s někým se svezeme „na vlně humoru“ (btw, to je úplně to nejlepší!).
Potom mě napadlo, že zkusím napsat blog. Co se stane? Nestalo se vůbec nic. Na první dva blogy nikdo ani nereagoval, pak jsem dostala vynadáno za to, že nepíšu pod svým jménem… No vlastně pod svým jménem píšu. Jmenuju se Jana a říkám si Janča (to zase není až tak moc jiné). Do diskuzí chodím pod jménem i s příjmením. Nicméně… Vysvětlete mi, proč je tak nutné si nechat jméno ověřit (např. z bankovního účtu, identitou občana nebo já nevím, jak to chtějí, zatím to odmítám). Neodmítám to proto, že bych se za svoje názory nebo jméno styděla, ale připadá mi to možná i ponižující. Můžete mi vysvětlit, jestli pod přezdívkou nebo jménem nebo jménem s modrou fajfkou nepoznáte, jestli „mluvíte“ s člověkem, který je slušný nebo hulvát? Jestli se někdo Jan Novák opravdu jmenuje nebo si tak říká? Prostě buď se s ním „mluvit“ v diskuzi dá nebo nedá. To žádná modrá fajfka nerozhodne. Buď si s ním mám o čem pokecat, nebo nemám. Pokud má smysl pro humor („sysel pro houmra“), jsem šťastná jak blecha.
Jestli se v diskuzi někdo s někým hádá, je to o něčem, co se třeba článku ani netýká, ale co? Musím to číst? Nemusím. Týká se to mě? Netýká. Tak „wo co gou?“.
Někdo souhlasí, někdo nesouhlasí, někdo souhlasí s výhradami… Ale o tom to je… O tom je ta diskuze (a svoboda a demokracie). Napiš a já buď odepíšu, nebo taky třeba ne. Já nemusím, když se mi nechce. Zrovna tak, jak nikdo nemusí psát do diskuze.
Baví mě psát (občas). Jen tak, co mě zrovna napadne. Prostě sedím večer u počítače, manžel kouká na nějakej blbej „akčňák“, kterej viděl už stopadesátkrát a já si tu tak čtu, a najednou mě napadne, že něco napíšu. Tak to udělám.
Neberu se vážně, neberu vážně skoro nic. Když vidím, co se děje kolem ve světě, tak ani nemůžu brát nic vážně. To bych se musela zbláznit. No a to zatím nemám v plánu. Mějte se!
