Článek
Na podzim jsme se s partou domluvili, že po dlouhé době někam společně vyjedeme. Osm dospělých, žádné děti, dvě noci někde na horách a pokud možno dům jen pro sebe. Hledání ubytování se ujal Michal, protože podobné akce organizoval už několikrát a ostatním se do porovnávání nabídek nechtělo.
Asi po týdnu poslal do skupiny fotografie pěkné chaty. Čtyři ložnice, velká kuchyň, sauna, venkovní posezení a dost místa pro všechny. Napsal, že celý víkend včetně energií a úklidu vychází na čtyři tisíce korun na osobu.
Nikomu to nepřipadalo podezřelé. Dvě noci na pěkné chatě pro osm lidí, navíc se saunou, dnes nejsou levná záležitost. Všichni jsme poslali peníze předem a dál jsme to neřešili.
Michal zařizoval všechno
Komunikoval s majitelem, zaplatil zálohu a poslal nám informace k příjezdu. My ostatní jsme si rozdělili jídlo, pití a auta. Když někdo navrhoval jiný termín nebo chtěl přijet o den dřív, Michal to řešil přímo s ubytovatelem.
První večer proběhl skvěle. Chata odpovídala fotkám a dokonce byla větší, než jsme čekali. Nikdo si nestěžoval ani na cenu, protože jsme měli celý objekt jen pro sebe.
Michal několikrát vtipkoval, že příště organizaci přenechá někomu jinému, protože jen komunikace kolem rezervace zabrala spoustu času. Všichni jsme mu naopak děkovali, že to vzal na sebe.
V tu chvíli nikoho nenapadlo kontrolovat, kolik vlastně chata opravdu stojí.
Poslední ráno jsme potkali majitele
Přijel převzít klíče a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Byl velmi příjemný a chvíli jsme se bavili před domem. Ptali jsme se ho, jak často chatu pronajímá a jestli je o víkendy velký zájem.
Jeden z kamarádů se ho ze srandy zeptal, jestli jsme měli nějakou speciální cenu, když jsme přijeli mimo hlavní zimní sezonu. Majitel odpověděl, že ano. Normálně chce za objekt víc, ale Michal rezervoval včas a domluvili se na dvaceti tisících za celý víkend.
Chvíli nikdo nic neřekl.
Bylo nás osm. Každý poslal čtyři tisíce.
To znamenalo třicet dva tisíc.
Nejdřív jsme si mysleli, že v tom budou další poplatky
Zeptali jsme se majitele, jestli se ještě zvlášť doplácí energie, sauna nebo závěrečný úklid. Odpověděl, že ne. Cena dvacet tisíc byla konečná, pokud po sobě nenecháme nějakou mimořádnou škodu.
Jeden z nás se ještě zeptal na kauci. Ta byla pět tisíc, ale vratná a Michal ji měl dostat zpět, jakmile majitel chatu zkontroluje. Do ceny pobytu tedy nijak nepatřila.
Najednou už nešlo o drobný rozdíl nebo špatně spočítané dvě stovky. Rozdíl mezi tím, co Michal vybral, a tím, co měla stát chata, byl dvanáct tisíc korun.
A po vrácení kauce ještě víc peněz projde přes jeho účet.
Cesta domů byla podstatně tišší než cesta tam
Michal jel jiným autem, takže jsme to nejdřív řešili bez něj. Někdo tvrdil, že určitě existuje vysvětlení. Možná nakupoval dřevo, platil nějaký poplatek nebo do ceny zahrnul něco, o čem nevíme.
Jenže jídlo i pití jsme si platili zvlášť. Dřevo bylo připravené u chaty a majitel nám právě řekl, že cena zahrnovala všechno. Ani dopravu Michal neplatil za ostatní.
Začali jsme tedy procházet staré zprávy ve skupině. Michal nikdy neposlal rozpis ceny. Napsal pouze, že „to vychází na čtyři tisíce na osobu“ a číslo účtu.
Nikdo po něm žádný rozpis nechtěl.
Do té chvíle nebyl důvod.
Večer jsme se ho zeptali přímo
Do skupiny jsme napsali, že nám majitel řekl cenu dvacet tisíc a rádi bychom věděli, co tvořilo zbývajících dvanáct. Michal nejdřív několik hodin neodpovídal. Potom napsal, že do částky započítal i další náklady spojené s organizací.
Zeptali jsme se jaké.
Jeho odpověď byla zvláštní. Benzín na cestu, telefonování, čas strávený hledáním ubytování a také riziko, že pokud někdo na poslední chvíli odřekne, bude muset doplácet rozdíl ze svého.
Benzín ovšem platil stejně jako ostatní lidé v autech. Telefonování dnes málokdo účtuje po minutách a nikdo z nás mu nikdy neřekl, že si za organizaci může nechat několik tisíc korun.
Právě poslední bod mě zarazil nejvíc. Nikdo totiž neodřekl.
Podle Michala jsme dostali přesně to, na čem jsme se domluvili
Tvrdil, že nám napsal cenu čtyři tisíce za osobu a všichni jsme s ní souhlasili. Chata se nám líbila, pobyt proběhl dobře a nikdo předem nepožadoval účtenku. Podle něj tedy nechápe, proč teď zpětně řešíme, kolik si dokázal s majitelem vyjednat.
Jeden kamarád mu odpověděl, že kdyby nám prodával vlastní pobyt, mohl by si stanovit cenu, jakou chce. Jenže celou dobu vystupoval jako člověk, který za skupinu pouze objednává společnou chatu.
Nikomu neřekl, že si na ceně nechává marži.
Michal namítl, že organizaci nikdo jiný dělat nechtěl. Zabralo mu to několik večerů a podle něj není nic divného na tom, že za svůj čas něco dostane.
Možná by nebylo.
Kdyby to řekl předem.
Největší hádka nebyla kvůli samotné částce
V partě byli lidé s různými příjmy. Pro někoho bylo patnáct set korun navíc nepříjemných, jiný by je za celý víkend vůbec neřešil. Problém byl způsob, jakým se k nim Michal dostal.
Kdyby napsal, že chata stojí dvacet tisíc a za kompletní organizaci chce například dva tisíce, mohli jsme se rozhodnout. Možná bychom mu je bez řečí dali. Zařídit ubytování pro osm lidí skutečně znamená několik telefonátů a určitou odpovědnost.
On ale nic takového neudělal. Vzal skutečnou cenu, přidal k ní dvanáct tisíc a výsledek rozdělil mezi ostatní tak, aby vypadal jako běžný podíl na ubytování.
Teprve náhodný rozhovor s majitelem ukázal, že čísla vypadají úplně jinak.
Peníze nakonec poslal zpátky jen části lidí
Po dvou dnech hádek Michal napsal, že nechce celou věc dál řešit. Nabídl, že každému vrátí tisíc korun. To znamenalo osm tisíc celkem.
Pořád tedy nevysvětlil, co se stalo se zbývajícími penězi.
Někteří to přijali, protože už neměli chuť se dohadovat. Dva lidé trvali na tom, že chtějí přesný rozpis. Já jsem byl mezi nimi.
Michal mi nakonec poslal patnáct set korun a napsal, že tím považuje náš účet za vyrovnaný. Žádný rozpis jsem nikdy nedostal.
Ve skupině pak přestal reagovat skoro úplně.
Další společný víkend už organizoval někdo jiný
Půl roku nato jsme chtěli vyjet znovu. Tentokrát převzala rezervaci jedna z holek z party a hned po objednání poslala screenshot ceny i výši zálohy. Každý přesně viděl, kolik posílá a proč.
Michal ve skupině stále byl, ale na víkend nejel. Napsal pouze, že má jiný program.
Nikdo ho nepřemlouval.
A nikdo už ho také nepožádal, aby něco organizoval.
Pár lidí se s ním stýká dál, já už moc ne
Nikdy jsme se kvůli tomu dramaticky nerozešli jako kamarádi. Když se potkáme na narozeninách někoho jiného, normálně se pozdravíme a dokážeme spolu mluvit. Jen už bych mu neposlal peníze na nic, u čeho nevidím skutečnou cenu.
Dodnes nevím, jestli si těch dvanáct tisíc od začátku plánoval nechat, nebo si někde během organizování řekl, že si odměnu prostě zaslouží. Vlastně je mi to už jedno.
Mnohem zajímavější pro mě bylo, jak samozřejmě obhajoval něco, co před námi musel záměrně zatajit. Kdyby si opravdu myslel, že je dvanáct tisíc za organizaci fér, mohl nám to napsat ještě předtím, než jsme poslali peníze.
Nenapsal.
A právě proto už u společných peněz nevěřím větě, že „to nějak vychází“.
